Hobby
Krmení hada: když myš jako kořist zaútočí na predátora
Také patříte mezi chovatele, kteří krmí svého hada živými myškami? A už se vám stalo, že myš zaútočila a hada pokousala? Myši dokáží v rámci sebeobrany plaza nehezky poranit.
Plemena se sklonem k problémům s ušima
Zánět zevního ucha (latinsky otitis externa) je poměrně častým a mnohdy frustrujícím problémem, se kterým se jako veterináři v ordinaci setkáváme. Dle zdrojů tímto onemocněním trpí 10–20 % psů a 2–6 % koček. Určitá plemena psů jsou predisponovaná k snadnějšímu vzniku zánětu zevního ucha ať už z důvodů anatomických (například velmi těžké a povislé uši s hustou srstí, jaké mají kokršpanělé, opravdu špatně větrají) nebo z důvodů větších dispozic k alergickým onemocněním kůže, jako mají například retrívři nebo němečtí ovčáci, která se na uších projevují velmi často. Je ale třeba zdůraznit, že, u každého plemene je normální mít uši zdravé a nemuset psí či kočičí ucho čistit!
Anatomie zvířecího ucha
Zevní ucho se skládá z boltce, což je to, co na psovi či kočce zvenku vidíme, jedná se o chrupavčitou strukturu pokrytou osrstěnou kůží. Rozlišujeme vnější a vnitřní plochu boltce a jeho hrany. Vnitřní plocha boltce tvoří různé záhyby, jejichž funkcí je, stejně jako u lidského ucha, zachytávat zvukové vlny a směřovat je zvukovodem k bubínku. Uši zvířat jsou pohyblivé a to velmi výrazně, zvířata umí každé ucho nasměrovat za zvukem zvlášť a i to je jeden z důvodů, proč slyší o tolik lépe než my. Velikost a tvar boltce, stejně tak jako míra ochlupení, se velmi liší plemeno od plemene, od typicky povislých uší basetů či kokršpanělů, až po přirozeně postavené uši německých ovčáků. Stranou nechme uši kupírované, protože tento zákrok je v ČR již mnoho let zákonem na ochranu zvířat proti týrání zakázaný a trestný. Struktura, kterou zvenčí nevidíme, je zvukovod. Zvukovod je u psa i kočky mnohem delší než u lidí, jedná se (zjednodušeně) o kůží pokrytou chrupavčitou trubičku, která má tvar písmene L a míří nejdříve vertikálně kolmo dolů, po pár centimetrech se v téměř pravém úhlu stáčí směrem k lebce a pokračuje horizontálním ušním kanálem až k bubínku. Lidé mají jen tento horizontální kanál a i ten je kratší. Za bubínkem pak navazuje střední ucho a dále vnitřní ucho, což jsou struktury, které při onemocnění ucha mohou být postiženy s různými klinickými příznaky a veterinář je nesmí opomenout, pro majitele však péče o ucho jejich mazlíčka končí u bubínku.
Příznaky onemocnění ucha
Zvíře trpící onemocněním zevního ucha projevuje některé nebo všechny tyto příznaky:
- klepání hlavou
- drbání ucha zadní nohou
- tření hlavy o koberec, o předměty
- bolestivost při dotyku, až agresivita
- strach z vašeho dotyku jeho hlavy
- zarudnutí vnitřní strany boltce
- zápach z ucha
- výtok z ucha
- strupy na boltci – na plochách či hranách
Při vážnějším postižení středního a vnitřního ucha můžete pozorovat také:
- náklon hlavy na jednu stranu
- motání, padání až neschopnost se zvednout, stav může připomínat ochrnutí
- zvracení
Pokud příznaky onemocnění uší zjistíte, neváhejte a vydejte se k veterináři. Samo to nepřejde, naopak, čas zde hraje velkou roli a problém se bude bez adekvátní léčby zhoršovat.
Jak a proč veterinář vyšetřuje ucho
Důkladně veterináři popište, jaké potíže pes má, jaké má projevy, jak dlouho problém trvá, kdy a jak začal. Veterinární lékař se pravděpodobně bude ptát i na to, jestli pes nebo kočka podobné problémy v minulosti měl, jak často se to opakuje, jak a s jakým úspěchem probíhala léčba. Chovatelem poskytnuté podrobné informace jsou zde velmi důležité, protože onemocnění zánětem ucha je jen velmi výjimečně jednorázovou záležitostí, ve většině případů se znovu a znovu vrací a řešení vyžaduje velmi komplexní přístup k pacientovi.
Veterinární lékař by měl alespoň zběžně prohlédnout kůži na celém těle. Uši vyšetří pohledem a pohmatem zvenku a poté se podívá pomocí otoskopu do zvukovodu. Pokud je ucho zanícené, může být vyšetření pro psa bolestivé, proto je zapotřebí opatrnosti a je vhodné, aby měl pes nasazený náhubek. Majitel nebo veterinární sestra psa pevně drží u hlavy, aby vyšetření proběhlo co nejklidněji, nejrychleji a přitom důkladně. Otoskop je trubicovitý nástroj se silným zdrojem světla, který při zasunutí do zvukovodu umožní vizualizaci celého ušního kanálu a bubínku.
Je-li ucho zanícené, je zvukovod oteklý a ve velké většině případů je plný mazu, který vyšetření mnohdy úplně znemožňuje, v tom případě je zapotřebí zkusit vyšetření zopakovat po vyčištění ucha. Jedním z cílů otoskopického vyšetření je dobře prohlédnout ušní bubínek. V praxi je to, bohužel, často nemožné. Otok je někdy tak velký a mazu je takové množství, že je zvukovod zcela neprostupný.
Nasazení lokální léčby je pak sice trochu rizikovou, ale často jedinou možností, jak stav ucha zlepšit a zkontrolovat bubínek například při příští návštěvě. Ušní maz nebo sekret by měl být vyšetřen pod mikroskopem, aby bylo možné definovat, jestli je přítomná infekce a jaká – bakteriální či kvasinková a podle toho nasadit správnou cílenou léčbu. Pokud je nutné domácí čištění ucha a aplikace ušních kapek, majitel bude instruován, jak to dělat správně.
