Suchozemská želva, zástupci rodu Geochelone: plusy a mínusy

Želva pardálí – Geochelone pardalis

Ačkoliv jde o velmi pěkné a velké želvy, s jejich chovem je spojena spousta zdravotních problémů. Želva pardálí pochází spíše z faremních odchovů, kde jsou nejdůležitější finance a výdělek, až na druhém místě pak kvalitní strava a dobré podmínky. Pokud si tedy chcete pořídit tento druh, vyhledávejte spíše menší chovatele. Geochelone pardalis dorůstá 40–70 centimetrů (průměrně 50 centimetrů), což vyžaduje dostatečně velký prostor 1,5 x 1,5 metru. Želva vyžaduje vytápění nejméně sedm měsíců v roce a teplotu 30–32 °C. Jelikož pochází z Jižní Afriky, naše letní podmínky jim moc nevyhovují. Během chovu máme tedy dvě možnosti:

1. Udělat želvám léto v zimě pomocí UV zdrojů, topení a světla a v létě jim nechat období odpočinku.
2. V létě jim poskytnout třeba skleník či jiný zdroj vytápění i v noci, tím pádem budou přes zimu odpočívat. Geochelone pardalis by se měly co se týče stravy držet hodně zkrátka. Během zimy stačí krmit maximálně třikrát týdně, krmíme hlavně čínským zelím, seno dodáváme nepřetržitě a sypeme jej vápníkem, který je podstatný pro správný vývoj krunýře. V létě ke krmení postačí luční směs a tráva, co roste ve výběhu. Určitě této želvě nedávejte žádné pamlsky ani ovoce.

Želva uhlířská – Geochelone carbonaria

Tyto želvy se liší především zbarvením krunýře. Mají krásně černý karapax s načervenalými nebo naoranžovělými skvrnami. Samci mají širší ocásek. Tyto želvy preferují stín a vlhko, proto je potřeba přizpůsobit jejich požadavkům hlavně vnitřní výběh. Prostory je dobré osázet vegetací, aby se udržela správná vlhkost, a vytvořit v nich prostorné úkryty. Želvy uhlířské obývají Jižní Ameriku a dosahují velikosti 33–45 centimetrů. Samotný chov není nijak náročný, pokud splníme základní požadavky. Co ovšem nesmí chybět, je dostatečně velký bazének s dostatkem vody. Želvy se budou hodně koupat a odpařující se voda zajistí dostatečnou vlhkost (90–95 %). V teráriu udržujeme teplotu 27–32° C s nočním poklesem na 23–24 °C. Do terária musíme umístit žárovku pro výhřev, kde přímo pod ní by měla být teplota okolo 35 °C. Nepostradatelný je také UVB zdroj. Svítíme denně 11–12 hodin, protože želvy jsou teplomilné.
Také želva uhlířská si vystačí se zelenou stravou (pampeliška, jitrocel, jetel). Jako pamlsek pro obohacení stravy můžeme přidat rajče, okurku, jahody, banán nebo jablko. V zimě opět čínské zelí, nikdy ne salát. Vápník podáváme spíše formou skořápek nebo jako sépiovou kost. Tento druh želvy potřebuje i živočišnou složku potravy, nejlépe kočičí konzervu a jednou týdně i kočičí granule (před podáním se musí namočit aby změkly). Dle mého jde o velmi přátelské želvy, zvyklé na pohlazení, a podle mých zkušeností jakmile vidí, že se něco nese, hned stepují u dvířek a čekají s nataženým krkem, co dobrého dostanou.

Čtěte více
Suchozemská želva, zástupci rodu Testudo: plusy a mínusy

Želva hvězdnatá – Geochelone elegant (Indická kráska)

Tento druh se vyznačuje krásně klenutým, mírně zvlněným krunýřem s četnými černými pruhy. Samice váží 1,5–2 kilogramy a průměrnou délkou 20–25 centimetrů. Samci jsou podstatně menší, dorůstají délky 14–17 centimetrů a váží 600–800 gramů. Tyto želvy jsou velmi citlivé na chlad a vlhkost, což může vést k dýchacím potížím. Ceny dospělých samic se pohybují mezi 20 a 30 tisíci korunami dle velikosti, samci pak mezi 13 a 16 tisíci korunami, mláďata koupíte za 4–7 tisíc korun. Je to poměrně dost vysoká pořizovací cena a nezřídka se stává, že právě ta odrazuje od chovatele od koupě. Jak jsem již zmínila, želvy jsou náchylné na prochladnutí, proto jim musíme přizpůsobit i venkovní výběh. Celkově v něm vydrží jen nejteplejší měsíce. Potřebují boudu se stálou teplotou minimálně 20 °C, s podkladem domácího sena, jako další úkryt se nám osvědčil skleník. Všechny prostory musí být dobře zaizolovány proti průvanu, jakmile želva nastydne a dostane zápal plic, její léčba je velmi zdlouhavá a ve většině případech končí uhynutím. Ve vnitřním výběhu se ale na druhou stranu želvám daří výborně. Jako substrát jsme použili seno, kameny a kokosové vlákno s pískem. Samozřejmě nechybí bazének, překážky na lezení a místo na stravu. Teplota by měla být kolem 25–34 °C, v noci pak mírně nad 20 °C. Strava je stejná jako u předchozích druhů, hlavní složkou by měla být luční směs a v zimě čínské zelí, vápníkem je potřeba sypat alespoň 3krát týdně. V žádném případě želvy neumísťujte do terária či výběhu s jiným druhem.

Želva paprsčitá – Geochelone radiata

Tento druh pochází z Madagaskaru a pokud ji získáte, dá se to považovat za podobnou náhodu, jakou je výhra v loterii. I přes ne zrovna nízkou pořizovací cenu, kdy mláďata s dokladem původu vyjdou i na 22 tisíc korun, je tato želva mezi chovateli velmi oblíbená. V dospělosti dorůstá délky přibližně 40 centimetrů a váží až 16 kilogramů. Želva paprsčitá má stejné nároky na chov je želva pardálí. Ve venkovním výběhu (alespoň 3 x 3 metry) stráví celé léto, bouda nemusí být vyhřívaná. Trávu spásají přímo rychlostí světla, a proto je občas potřeba dokrmovat je trhanou luční směsí. Teplota ve vnitřním výběhu by měla byt kolem 32 °C, přímo pod lampou i 44 °C. Noční teplota by měla být 18–22 °C. Určitě nezapomínáme na pořádnou vrstvu se, které kromě potravy slouží i k zahrabání.