Suchozemská želva, zástupci rodu Testudo: plusy a mínusy

Želva suchozemská: rod Testudo

Jde o živočichy patřící do třídy plazů, řádu želvy a čeledi testudovití. Tyto želvy jsou býložravé a podle toho také vypadá jejich jídelníček. Hned z jara je přikrmujeme hlavně čínským zelím. Jakmile se začne zelenat tráva, tak se o sebe želvy dokáží ve výběhu postarat víceméně samy. Hlavní složkou stravy by měly být pampelišky, jitrocel, jetel, občas na přilepšenou jablko, jahoda nebo třešeň. Venkovní výběh by měl být situován ideálně směrem na jih, s různým terénem, keři a úkrytem, kde se může želva schovat před sluníčkem. Jedna věc je u chovu suchozemských želv zásadní: je potřeba nemíchat druhy mezi sebou.

Želva zelenavá: Testudo hermanni

Tento druh je u nás nerozšířenější a na chov asi nejjednodušší vůbec. Želva zelenavá se vyskytuje po cele jižní Evropě od Portugalska, Španělska přes Itálii a Chorvatsko až do Řecka a Turecka. Tento druh se velmi hezky přizpůsobil našim klimatickým podmínkám. Želva zelenavá vydrží venku od prvního jarního dne do podzimu, netrpí téměř žádnými nemocemi a pokud má dospělý jedinec možnost venkovního výběhu, vydrží v něm celý rok. Velikostně patří mezi menší druhy, dorůstá do délky 14–16 centimetrů. Záleží ale i na poddruhu, například Testudo hermanni boetgeri může překvapit i 17–25 centimetry.

Samci jsou přibližně o 1/3 menší a při pohledu z vrchu mají krunýř vepředu užší. Samice jsou vetší a krunýř mají symetrický. V zaběhnuté skupince samci mezi sebou nesoupeří. Problém může nastat, pokud se do skupiny přidá již dospělý samec a dělá si nároky na vůdčí místo. Samci soupeří kousáním, boucháním, syčením a pohupováním hlavou do strany. Po pár dnech se většinou situace vyjasní, pozice se upevní a je klid. Pokud má samice dobré podmínky, zvládne snášet vajíčka i ve třech etapách, vždy přibližně po 10–15 dnech. Na jednu snůšku připadne 2–7 vajec, vždy záleží na velikosti samice. Čím více snůšek, tím méně vajec. 

Čtěte více
Deník suchozemské želvy Joyho: co zvážit před tím, než se rozhodnete pro želvu

Želva vroubená: Testudo marginata

Největší zástupce suchozemských želv dorůstá do délky 25–33 centimetry a váží 2,5–3,5 kilogramu. S těmito mírami má želva vroubená velkou výhodu hlavně ve venkovním výběhu, jen tak se v něm neztratí a jen tak si na ni někdo nedovolí. Jednou ze zvláštností je velikost obou pohlaví, oproti jiným druhům je samec takřka stejně velký jako samice. Jde o velmi klidné a přátelské želvy, samci mezi sebou nesoupeří. U některých jedinců se vyskytuje jarní rýma, ta rychle přichází a také rychle odchází, kromě mokrého nosu není toto onemocnění nijak znát. Želva vroubená má stejné podmínky pro chov jako želva zelenavá, i když trochu ve větším měřítku, probouzí se jako první po zimním spánku a hlavně samci jsou pohlavně brzy aktivní. Přesto u nás tento druh není příliš rozšířený. I když jde o velké a impozantní zvíře, tak někoho může odradit právě velikost či cena. Dospělý jedinec může stát i 12 tisíc korun. Tyto želvy se vyskytují ve výšce okolo 1600 m n. m., nejčastěji v horách a na kamenitých místech.

Želva žlutohnědá: Testudo graeca

Tento druh je svým vzhledem a chovnými podmínkami nejbližší příbuzný želvy zelenavé, je ale zároveň na našem trhu nejméně dostupný. Želva žlutohnědá je náročnější na chov: bývá náchylnější na zacházení, v zajetí se jí tolik nedaří a největším zklamáním bývá rozmnožování. Pokud želvám nevyhovuje počasí, jsou schopny snůšku úplně vynechat. Zbarvení je od jasné pískovcové po černou a čím teplejší oblast, tím je želva světlejší. Dospělá samice dorůstá 20–25 centimetrů, samec většinou 15–20 centimetrů. U tohoto druhu je potřeba vyhnout se společnému chovu s jinými druhy pohlavně dospělých jedinců. Přílišná manipulace a časté vyndávání může vést k tomu, že se želva nachladí a dostane rýmu. Také jde o jednu z nejméně aktivních želv v porovnání s ostatními druhy rodu Testudo. Na druhou stranu jde prakticky nejméně náročný druh. Během zimování želva nepotřebuje vnitřní ubikaci, nejvíce jí vyhovuje přírodní stanoviště. Díky výskytu převážně v Turecku, Řecku, Makedonii, Bulharsku a Rumunsku si Testudo graeca vypěstovala jistou odolnost, proto patří mezi želví otužilce a dokáže dobře prospívat i v našich podmínkách. Obývá stepní oblasti, louky, hory, dobře prosvětlené lesy až k 1500 m n. m., což je už téměř vysokohorské prostředí.

Samci Testudo horsfieldi během páření často útočí na samice a ty končí pokousané většinou na hlavě a končetinách, samec na samici doráží a snaží se ji oslnit syčením a kýváním hlavou.

Želva čtyřprstá, stepní: Testudo horsfieldi

Jako jediná želva má schopnost zahrabat se do nory i přes 1,5 metru hluboké, proto je potřeba věnovat více pozornosti venkovnímu výběhu. Noru využívá při zimování, přenocování během léta, využívá ji také jako úkryt před poledním sluncem. Jde o nejméně aktivní želvu ze všech. V našich podmínkách je aktivní přibližně 4 měsíce, podle podmínek chovu. Také chování samců během páření je dost odlišné oproti jiným druhům: samci často útočí na samice a ty končí pokousané většinou na hlavě a končetinách, samec na samici doráží a snaží se ji oslnit syčením a kýváním hlavou (jako ostatní druhy při zápasu mezi samci). Výhodou tohoto druhu je možnost společného chovu s ostatními druhy, se kterými se zásadně nekříží. V našich podmínkách samice dorůstají 18–23 centimetry, samci 15–20 centimetrů a hmotnost mají od 600 gramů do 1500 gramů. Co se týče stravy T. horsfieldi se musí držet zkrátka, rozhodně se vyhněte ovoci a granulím. Zelená strava z louky bohatě stačí, při překrmování mají sklon k ztučnění jater, kdy želva pak vypadá jako by jí byl krunýř malý. Výskyt je velmi rozmanitý, želva se dokáže přizpůsobit více povrchům, preferuje spíše ale suché oblasti (Afghánistán, Arménie, Irán, Pákistán, Rusko, Čína) v nadmořských výškách v rozmezí 800–1600 m, ojediněle až 2300 m n. m. Takto extrémním podmínkám neodolá žádná evropská želva, a proto je Testudo horsfieldi považován za nejadaptabilnější druh ze všech.

Každý druh má své kouzlo, záleží na tom, zda hledáte nenáročnou želvičku, nebo se pustíte do chovu náročnějšího druhu.