Parazité, kteří napadají psy a kočky: nejlepší obranou jsou prevence i útok

Ektoparazité

Nejčastěji řeší majitelé u svých mazlíčků napadení klíšťaty a blechami. 

Klíšťata 

představují v našich podmínkách spíše sezónní problém, ačkoliv při mírné zimě není jejich výskyt vyloučen. Co může způsobit klíště:

Buďte opatrní při osdtraňování klíštěte – nesmíte jej rozmáčknout, jinak hrozí riziko přenosu infekce jak na zvíře, tak na vás jako majitele. Obsah střeva klíštěte je vysoce nebezpečný při kontaktu s kůží, kde se může drobnými oděrkami dostat do krve. 

Čtěte více
Očkování psů a koček: vakcinace není jen injekce

Blechy 

jsou rovněž častým parazitem u psů a koček. K tomu, aby si mazlíček přinesl domů nevítané společníky, stačí opravdu málo – nemusí to být ani přímý kontakt se zablešeným zvířetem (jiný pes, kočka, ježek apod.) ale jen pohyb ve stejném prostředí jako toto napadené zvíře. Dospělá blecha sice saje krev na svém hostiteli, ale většinu života žije mimo hostitele. Vajíčka larvy blech se nacházejí v prostředí a jsou navíc značně odolná.

Proto prevence spočívá nejen v ošetřování zvířete antiparazitiky, ale také v pravidelné dezinfekci prostředí, ve kterém se zvíře pohybuje – včetně důsledného ošetření kotců, pelíšků. Pokud bychom ošetřili jen zvíře, může dojít k tomu, že z vajíček v prostředí se blechy budou stále líhnout a psa napadat stále dokola (při velkém přemnožení pak následně i majitele).

Blechy způsobují především tyto problémy:

Prevence proti ektoparazitům existuje ve formě:

Čtěte více
Zoonózy útočí: 10 nepostradatelných hygienických návyků, když máte doma mazlíčka

Endoparazité

Vnitřních parazitů rovněž mnoho druhů. Zde se zaměříme především na ty, kteří osídlují trávicí trakt. Nejčastějšími z nich jsou škrkavky a tasemnice. 

Škrkavky

si může mládě přinést už od matky – k přenosu dochází přes placentu během březosti či po porodu příjmem mateřského mléka. Dospělý pes přitom nemusí mít žádné příznaky začervení. Škrkavky se u nich totiž vyskytují především ve formě somatických larev – usadí se v orgánech (játra, ledviny, svalovina) a vegetují zde bez klinických příznaků onemocnění. Při určitých stavech se však mohou aktivizovat (u fen např. právě v období březosti). Naopak u mláďat (někdy také u dospělých jedinců, záleží na míře napadení) prodělají paraziti cyklus migrace přes krevní oběh do jater a plic.  

U mláďat škrkavky způsobují:

Vajíčka škrkavek, které nakažené zvíře vylučuje trusem, jsou v prostředí velmi odolná! Infekční mohou zůstávat i několik let, ničí je především vyschnutí a sluneční záření. Nejsou okem viditelná, proto nikdy nemůžeme vědět, kde se zvíře může nakazit. Škrkavky jsou nebezpečné i pro člověka. Larvy škrkavek se u lidí mohou dostat do kůže nebo se usadit v oku.

Tasemnice 

se také často nacházejí ve střevech psů a koček. Zvířata přitom vůbec nemusí vykazovat žádné příznaky, že tohoto parazita mají. Přesto ale dochází k vylučování vajíček tasemnic do prostředí. Vajíčka (na rozdíl od vajíček škrkavek) lze v trusu vidět, ale někdy bývají zaměňována za např. nestrávené zbytky potravy či mušími larvami. 

Prevence 

Abychom měli jistotu, zda naše zvíře není nositelem vnitřních parazitů trávicího traktu, lze provádět pravidelně koprologické vyšetření (vyšetření trusu) a na jeho základě aplikovat anthelmintika. Přípravky na odčervení nemají žádnou protektivní ochranu, tzn. že fungují jen ve chvíli, kdy prochází trávicím traktem a ničí zde parazity. Intervaly odčervení by se proto měly řídit koprologickým vyšetřením (provádí se jednou za 3–4 měsíce nebo při podezření, že zvíře má parazity) a případným pozitivním nálezem. Případně lze stanovit interval dle životního režimu zvířete. Mláďata a zvířata, která přichází do styku s malými dětmi, se odčervují častěji – cca 1x za 3 měsíce (neodstavených mláďat jsou intervaly odčervení ještě kratší). Ostatní zvířata minimálně 1x za půl roku.  

Při odčervení vždy musíme znát aktuální hmotnost zvířete! Pokud podáme nižší dávku antiparazitika, můžeme způsobit vznik rezistence parazitů a veškeré podávání odčervení je pak zbytečné. Také je vhodné odčervovací přípravky střídat, aby nevznikal návyk parazitů na jednu účinnou látku. 

Mezi další preventivní opatření se zahrnuje sběr exkrementů, aby nedocházelo ke kontaminaci prostředí, a dodržování hygienických návyků.