Odborník
Kastrace feny: názor veterináře
Kastrace je velmi diskutované chovatelské téma už několik let. V článku se dočtete o nejčastějších důvodech kastrace, postupu při operačním zákroku, rekonvalescenci feny i možných komplikacích.
Jak funguje imunita
Imunitní systém má složku nespecifickou a specifickou. Specifická imunita se vyznačuje schopností tvorby selektivních protilátek, které reagují na konkrétní antigeny (cizorodé látky, například patogeny, které jsou schopny navodit imunitní reakci, jednoduše – proti konkrétnímu patogenu – se tvoří konkrétní protilátka). Tato část imunity se vytváří přirozeným kontaktem po prodělané infekci nebo stimulací imunitního systému, která se děje:
- Pasivně: do organismu vpravujeme přímo samotné protilátky, tělo je v takovém případě musí jen vstřebat
- Aktivně: do těla aplikujeme antigeny, které spustí imunitní mechanismy a následnou tvorbu protilátek
Pasivní imunita je pro tělo pohodlnější, v přírodě tento proces probíhá především u mláďat, která po narození přijímají kolostrum (sekret, tvořící se v mléčné žláze samic první dny po porodu) a následně mateřské mléko. Tím mláďata dostávají nejen živiny, ale i tolik potřebné protilátky, které chrání jejich tělo před infekcí, protože jejich vlastní imunitní systém ještě není dostatečně vyzrálý. Pro zdraví jedince je příjem kolostra (tekutiny, která se vytváří ještě před samotným mateřským mlékem) i mateřského mléka velmi důležitý. Záleží samozřejmě na zdravotním stavu matky a na jejím imunitním systému, kolik protilátek dokáže svým potomkům předat. Proto nemusí tato výživa ochránit mláďata před všemi infekcemi. Navíc ne každé mládě z vrhu dostane stejné množství protilátek.
První hodiny po porodu bývají často rozhodující pro obranyschopnost mláděte, neboť kolostrum dokonce obsahuje mnohem více protilátek než mateřské mléko. Naproti tomu mateřské mléko chrání před střevními infekcemi, protože obsahuje typ protilátek, které kolostrum nemá. Kolostrální protilátky jednak chrání mládě před infekcí, jednak brání spuštění imunitní odpovědi (tzn. očkování v této situaci není spolehlivé pro vytvoření dostatečně chráněného jedince). Kolostrální protilátky přetrvávají v těle mláděte určitou dobu, než se začnou rozpadat. V důsledku toho nastává u mláďat období, které se nazývá „imunitní okno“:
- Ubývá důležitých kolostrálních protilátek pod úroveň, kdy jsou schopny jedince ochránit před infekcí.
- Zároveň je těchto protilátek ještě dost na to, aby mohly zablokovat aktivní imunitní odezvu v případě, že by proběhlo očkování.
- Nastává u jednoho zvířete pro různé typy infekcí v jinou dobu, proto jsou stanoveny obecné termíny počátku vakcinačních schémat.
- Z důvodu možné slabé odezvy na vakcinaci a také z důvodu, že imunitní systém mláďat se stále vyvíjí, musí vakcinace proběhnout vícekrát v daných intervalech, aby byla jistota, že imunitní systém opravdu zareagoval a zvíře je tedy chráněno.
Během života lze pasivní imunizaci využít také podáním hyperimunního séra zvířeti, které je v počátečním stadiu infekce. Nevýhoda tohoto způsobu navození imunity spočívá v krátké době působení - pro navození léčebného efektu se musí opakovat, a protože jde o cizorodou bílkovinu, hrozí zde riziko, že by tělo mohlo zareagovat anafylaktickým šokem.
Aktivní imunita představuje pro tělo určitou „zátěž“ (i když na zvířeti nemusíme zpozorovat žádné příznaky). Funguje totiž tak, že imunitní systém aktivizuje, stimuluje k vytvoření vlastních protilátek tím, že je do těla aplikován upravený antigen (tj. nemůže vyvolat dané onemocnění, ale je schopen nabudit produkci protilátek). Proto i chráněnost tímto typem imunizace trvá dlouhodoběji, i když nástup ochrany je delší (tělu trvá, než si vytvoří dostatek protilátek). Do této skupiny spadá právě očkování, které je jednou z vhodných prevencí v ochraně zdraví u domácích zvířat. Navíc nechrání jenom jedince jako takového, ale má význam i pro populaci, kde při vysokém procentu očkovaných zvířat tlumí šíření nákazy, protože patogeny prostě nemají nechráněný objekt (zvíře), u kterého by mohly vyvolat infekci a je pro ně těžší, nebo dokonce úplně nemožné se bez hostitele v prostředí udržet.
Jednu vakcinaci, prosím
Z výše uvedeného vyplývá, že lze očkovat pouze zdravé zvíře, proto je důležité, aby veterinář než aplikuje injekci, zjistil, zda je zvíře klinicky zdravé, tedy nevykazuje známky celkového onemocnění, které jsou zjistitelné pohledem, poslechem, pohmatem, případně anamnestickými dotazy týkajícími se životního režimu zvířete.
Mimochodem termín vakcinace (očkování, imunizace) je označení právě pro způsob aktivního navození specifické imunity. Jakákoliv „jiná“ injekce, antibiotik či jiných léčiv se tedy neoznačuje očkování.
Když jsme prošvihli termín
Pro efektivní nástup imunity je třeba dodržovat vakcinační schéma a intervaly revakcinací. Neznamená to ovšem, že by se muselo očkovat na den přesně od poslední vakcinace. Určitý interval (nejčastěji roční) by se však dodržovat měl. Je to proto, aby očkovací látka opravdu nabudila tak silnou imunitu jaká je důležitá pro odolání dané infekci, pokud se s ní zvíře během života setká. Jistá míra tolerance na propadlý termín očkování existuje, ale pokud přesáhne určitý interval, je potřeba přeočkovat ještě jednou v rámci 14–21 dní, aby byla zajištěna chráněnost zvířete a vakcinace plnila svůj účel. Obzvláště u mláďat se intervaly přeočkování přísně dodržují, protože imunita se u nich musí budovat postupně avšak důsledně.
A co po očkování?
Vzhledem k tomu, že imunitní systém po vakcinaci pracuje naplno, měli bychom svému čtyřnohému příteli dopřát klidový režim alespoň v den očkování. To znamená neplánovat si žádnou dlouhou procházku ani jinou sportovní aktivitu, nechat ho pouze vyvenčit se a poté už jen doma odpočívat.
Kromě žádané imunity se po očkování může dostavit také některá z nežádoucích reakcí. Nejčastěji to bývá boulička v místě vpichu (někdy se objeví až pár dní po vakcinaci), tento útvarek se vstřebá přibližně během tří až čtyř týdnů. Opatrní na „bouličky“ po injekční aplikaci musíme být u koček, protože tady mohou útvary po očkování místo vymizení růst a musí se pak chirurgicky odstranit. Dále můžeme pozorovat únavu zvířete a polehávání, někdy trvající do druhého dne. Varovným příznakem po očkování je otok, který se může objevit v oblasti pysků, očí a pokud pozorujeme, že se stále rozšiřuje, je na místě navštívit veterináře, protože hrozí riziko otoku krku a dušení zvířete. Ve vzácných případech nastává anafylaktický šok, kdy je rovněž nutný okamžitý zásah veterináře. Někdy dojde k tomu, že zvíře zkolabuje po očkování už v ordinaci – zde se jedná nejčastěji o syndrom náhlého poklesu tlaku.
Vždy po vakcinaci je vhodné cca 15–20 minut počkat v čekárně, případně se pohybovat v blízkosti ordinace pro případ, že by se objevila akutní reakce (otok, kolaps). Zejména pokud majitel už někdy reakci na vakcinaci u svého psa pozoroval.
