Očkování psů: kompletní průvodce, proti čemu psa nechat očkovat

Nežijeme ve sterilním světě, i když se nám to na první pohled může zdát. Většina patogenů – ať už mikrobů nebo parazitů je skryta lidským očím, protože jsou zkrátka moc malí na to, abychom je viděli v každé kaluži vody, v každém nánosu bláta, či kdekoliv jinde. Proto, i když zvíře nepřijde přímo do kontaktu s nakaženým jedincem, může onemocnět. Spousta infekcí se přenáší nepřímo – tzn. kontaminovanými předměty, oblečením, vodou, potravou apod. Nemocné zvíře tyto předměty mohlo potřísnit svými sekrety a exkrety, ve kterých se vylučuje původce dané nemoci. Ne všechny patogeny jsou v prostředí stejně odolné – některé bez hostitele nejsou schopni existovat, jiní si na svou příležitost dokážou počkat poměrně dlouhou dobu. Sami ani netušíme, kolik patogenů nám denně projde pod rukama. Tak jako je u člověka důležitá hygiena z hlediska prevence, tak je u zvířat, pokud je chceme chránit, vhodné dodržovat preventivní programy – především vakcinační a antiparazitární. 

„Chviličku přidržte pejska u hlavičky… ták… šup a už je to.“ Pes ani nezakňučel a majitel si málem ani nevšiml, kdy doktor vzal do ruky stříkačku. „To už dostal všechno?“ ptá se maličko zvědavě, že se taková událost odbyla tak rychle, aniž ji vůbec postřehl. Ne vždycky to však jde jako po másle. A co že se vlastně skrývá v té malé injekční stříkačce s jehlou? 

Proti čemu lze psy vakcinovat

Mezi „základní“ nemoci psů, zahrnuté do očkovacích schémat se řadí tyto: 

Vzteklina

Očkování proti vzteklině je u nás povinné, protože se jedná o zoonózu (onemocnění přenosné na člověka), navíc smrtelné, bez možnosti terapie. Přenos se uskutečňuje infikovanými slinami při pokousání, ale také aerogenně (kapénkovou infekcí) či skrz dutinu ústní (pokud sekrety přijdou do kontaktu s poraněnou sliznicí). 

U psů může vzteklina probíhat ve dvou formách:

• zuřivá – Zvíře nejprve vykazuje změny chování, neposlušnost, nepoznává známé lidi, objevují se zvrácené chutě, pozorovatelný je výrazný výtok slin (zvíře není schopno polykat), poté dochází k fázi agrese, zvíře má netypický hlas (vlivem obrny hrtanu), následně dochází k ochrnutí a smrti.
• tichá – Chybí zde stadium agrese, počáteční změny chování přechází rovnou do stadia ochrnutí.

Psinka

Tato nemoc často probíhá subklinicky (tzn. že na zvířeti nejsou pozorovány žádné příznaky nasvědčující o tom, že jedinec právě prodělává nějaké onemocnění), avšak následkem této nemoci bývá imunosuprese (oslabení imunity a náchylnost k jiným infekcím). Přenos se děje kapénkovou infekcí – buď přímým kontaktem s nemocným zvířetem, nebo předměty, které jsou potřísněné sekrety a exkrety postiženého jedince (zvíře může vylučovat patogen 2 až 3 měsíce po infekci). Pokud se nemoc projeví zřetelně, mívá dvě formy:

• lehká – Postižení dýchacích cest, výtoky z očí, z nozder, kašel, dušnost. Projevy na kůži – pustulky (puchýřky s hnisem) a sekundární bakteriální infekce kůže. Hyperkeratóza (ztluštělá, popraskaná kůže) nosu a tlapek (při chůzi psa je slyšet klapot)
• těžká – Změny na očích (může vést až k oslepnutí), poškození čichu, kašel, postižení plic, apatie, zvracení, průjem, neurologické příznaky – křeče, encefalitida, ataxie, parézy.

Dle formy postižení lze provádět terapii, pokud se však objeví nervové příznaky, zvíře umírá. 

Infekční hepatitida psů

Přenos se děje zevními parazity, kontaminovanými oděvy, chovatelskými pomůckami apod. Tento virus je v prostředí velmi odolný. Průběh může být velmi rychlý (perakutní) – než se stihnou rozvinout jakékoliv klinické příznaky, zvíře umírá. Při akutním průběhu se objevuje zvracení, průjem, kašel, postižení plic, lymfadenopatie, ikterus (žloutenka) – nemusí být vždy přítomen, petechie (krváceniny na sliznicích), zvětšení jater, bolestivost břicha, efuze (tekutina) v dutině břišní. Existuje i lehká forma, která se projevuje pouze nechutenstvím, apatií a příznaky postižení trávicího traktu (zvracení, průjem). Naopak při postižení centrálního nervového systému dochází ke křečím až komatu. Výrazné bývají projevy této nemoci na očích, kde je zřetelné kouřové zakalení rohovky (tzv. modré oko). Léčba se odvíjí dle postižení konkrétních orgánových soustav.

Parvoviróza

Velmi nebezpečná infekce především u štěňat. Způsobuje zvracení, krvavé průjmy, rychlou dehydrataci a sepsi. Záleží na chráněnosti štěněte, často infekce proběhne bez klinických příznaků, ale při vážnějším postižení je průběh velmi rychlý. Štěně je většinou nutné hospitalizovat a poskytnout mu mimo jiné infuzní terapii.

Závažnou komplikací může být vznik intususcepce střeva (vsunutí jednoho úseku střeva do druhého), kterou lze řešit pouze chirurgickým zásahem. Virus se přenáší trusem, kontaminovanými předměty, vodou a potravou, patogen je v prostředí velmi odolný. 

Infekční laryngotracheitida psů 

Onemocnění vyvolané kombinací virových patogenů, sekundárně jej může zhoršovat bakteriální infekce. Projevem je suchý dávivý kašel (jakoby se pes snažil vykašlat nějaký předmět z krku), nástup příznaků bývá náhlý, často dochází k nakažení po kontaktu s jinými psy. Někdy se infekce projeví i v těžší formě, kde jsou postiženy nejenom hrtan a průdušnice ale i plíce. 

Leptospiroza

Existují různé sérovary („typy“ infekce – patogen vyvolávající toto onemocnění má více poddruhů). Nemoc je přenášena močí potkanů, hrabošů, myší i ježků a pes se může nakazit přímo kontaktem s těmito živočichy nebo s předměty kontaminovanými jejich močí (může kontaminovat rovněž potravu, vodu, půdu, vegetaci). Nemoc proběhne často skrytě, ale může mít i perakutní průběh s náhlou smrtí, či akutní s projevy ikteru, selháním ledvin, krvavým průjmem, neurologickými příznaky, postižením jater. Při chronickém postižení dochází k chronickému zánětu jater či ledvin. Úspěch terpaie je dán závažností poškození jater a ledvin. Tato nemoc je přenosná také na člověka, i když nebyla prokázána přímo cesta přenosu pes → člověk (nakažení pouze z kontaminovaného prostředí).

Čtěte více
Očkování a odčervování šťeňat. Kdy začít?

Co ještě lze u psa naočkovat

„Nadstandardní“ možnosti vakcinace u psů:

Psincový kašel

Očkování přímo proti bakteriálnímu původci Bordetella bronchiseptica u infekční laryngotracheitidy (viz výše). Očkování se provádí především u psů, kteří se účastní hromadných akcí (výstavy psů, svody apod.)

Lymeská borelióza

Přenos se děje krevsajícími členovci (nejvýznamnější je klíště, ale infekce je možná i z dvoukřídlého hmyzu či blech) – proto je vhodné dodržovat účinný antiparazitární program. Nejčastější příznaky jsou náhlé kulhání s otokem jednoho či více kloubů, vzácně dochází renálnímu selhání či poruše srdeční činnosti. Na antibiotickou léčbu reaguje většinou dobře. Příznaky se však v průběhu života mohou vracet.

Tetanus

Onemocnění způsobuje toxin, který produkuje bakterie Clostridium tetani. Psi jsou k nakažení nejnáchylnější v období výměny mléčného chrupu (3.–7. měsíc věku). Při rozvinuté infekci dochází k tuhnutí končetin, pozorujeme napjatou kůži – nepřirozený výraz, zvukové a světelné podněty vyvolávají křeče. Onemocnění je léčitelné, záleží však na míře rozvoji infekce v době zahájení terapie.

Koronavirové infekce

Vyvolávají průjmy a zvracení s mírnějším průběhem než parvoviroza. Vakcinace se doporučuje především v chovech s velkou koncentrací zvířat (např. útulky) nebo tam kde je snížená zoohygiena a hrozí riziko přidružených infekcí. Imunita navozená očkováním není dlouhodobá.

Dermatofytóza

jedná se o plísňové onemocnění kůže. Vakcína se zde používá spíše jako jedna ze složek terapie, neboť psi i kočky bývají často skrytí nosiči spor plísní (v takovém případě je nevhodné očkovat). Jde o nemoc přenosnou na člověka – projeví se však spíše u oslabených jedinců (malé děti, starší lidé, lidé s nedostatečnou imunitou).