Pověra 1: Teplý čumák znamená, že pes je nemocný
Myslíte si, že teplý čumák značí horečku? Jste na omylu. Ve skutečnosti je domněnka, že teplý čumák u psa znamená nemoc, čirá pověra. Těžko říct, jak přesně vznikla, ale možná se rozšířila v době, kdy psinka, nakažlivá virová infekce, byla běžnější chorobou než dnes. Zvířata trpící psinkou mohla prodělávat zbytnění čumáku, což ovlivnilo teplotu a vlhkost této části těla.
Proč má tedy váš pes někdy teplý čenich a jindy studený? Důvodů může být celá řada, od přehřátí přes genetické příčiny až po normální výkyvy teploty během dne.
Pokud máte podezření, že váš pejsek je nemocný, směrodatnější je sledovat jeho chování, jak jí a pije, jak močí a vyprazdňuje se. Teplotu psa navíc přesně neurčíte jinak než za použití teploměru.
Pověra 2: Trocha lidského jídla psovi nemůže ublížit
Ani tato domněnka se nezakládá na pravdě. Skutečností je, že lidské jídlo může být pro psy značně nebezpečné. Pes není člověk a má zcela zvláštní požadavky na zdravou stravu, které se výrazně liší od těch lidských.
Vezměte si potraviny jako česnek, cibule, hrozny, bramborové listy, vlašské ořechy a cokoli obsahující umělé sladidlo Xylitol – tyto zdánlivě neškodné poživatiny mohou psovi vážně ublížit.
Mezi další rizikové jídlo patří vařené kosti, protože se mohou roztříštit a perforovat vnitřnosti zvířete.
Mimo to spousta potravin na našem stole obsahuje příliš velké množství soli, cukrů, konzervačních látek a sacharidů. Pokud se tedy se svým pejskem chcete podělit třeba o brokolici, klidně můžete, ale potraviny s vysokým obsahem soli, cukru a tuku mohou našim domácím mazlíčkům způsobit potíže.
Proč tomu tak je? Jednoduše řečeno, cukry způsobí, že slinivka začne vylučovat inzulín, pomocí kterého se nadbytečné cukry přeměňují v tuky. A výsledek? Obezita zvířete.
Tučná strava a pamlsky mají za následek vylučování pankreatických šťáv ve slinivce, což může vyústit v život ohrožující zánět slinivky.
Pověra 3: Pes se musí každý rok přeočkovat
Ve většině zemí je povinné očkování proti vzteklině, ale očkování proti ostatním nemocem je na rozhodnutí majitele a mělo by se provádět pouze u psů, kteří je potřebují.
Aby bylo jasno, všechna štěňata by měla projít základním očkováním, díky kterému si vypěstují imunitu proti řadě vysoce smrtelných nemocí. Základní očkování chrání psa před infekční hepatitidou, psinkou, parvovirózou a vzteklinou.
Nepovinná očkování oproti tomu nejsou u všech psů nezbytně nutná, záleží na životním stylu vašeho mazlíčka. To platí i u starších psů, které se doporučuje očkovat v závislosti na jejich životních podmínkách. Je potřeba vzít v úvahu geografickou polohu, kde žijete, zda pes přichází do kontaktu s jinými psy a zda trpí nějakými nemocemi.
Navíc je potřeba myslet na to, že některé vakcíny vytvoří u psa imunitu vůči nemoci po dobu delší než jeden rok, takže vakcinaci není nutné každoročně opakovat. Očkování proti psince a parvoviróze poskytne pejskovi ochranu na pět až sedm či více let.
Pokud váháte, jestli váš mazlíček potřebuje přeočkovat nebo ne, požádejte svého veterináře o vyšetření na hladinu protilátek proti infekcím. Tento test se provádí z krve a určí, zda má pes dostatek protilátek pro zachování imunity, nebo zda je nutné přeočkování. Na základě výsledků vyšetření na protilátky možná zjistíte, že okamžité přeočkování není třeba. Vyšetření na přítomnost protilátek v krvi očkovaného psa ovšem nemusí vždy spolehlivě korespondovat se stavem imunity zvířete. Protilátky jsou navíc pouze jednou z vícero součástí reakce zdravého imunitního systému na dané bakteriální nebo virové onemocnění. Test na protilátky pomáhá u zvířat, která mohou být ohrožená – tedy tam, kde je zjištěn nedostatek protilátek – ale kde test ukazuje dostatečnou hladinu protilátek, neznamená to, že vaše zvíře je stoprocentně chráněné.
Vyšetření na protilátky se nejčastěji provádí u psinky a parvovirózy. Toto vyšetření se doporučuje provést u každého psa. Pes, který je nemocný, trpí rakovinou nebo jiným chronickým onemocněním či prodělává léčbu, by neměl očkování podstupovat.
Pokud byste rádi každoroční přeočkování nahradili vyšetřením na protilátky, poraďte se s veterinářem a proberte s ním, jakým rizikům je váš pes vystavený.
Pověra 4: Je v pořádku nechat psa lízat si rány
Mnoho majitelů psů skutečně věří tomu, že když psa nechají lízat si rány, urychlí to hojení. Sice existují důkazy pro to, že určité enzymy obsažené ve slinách mohou napomoci hojení, lízání ran ale přináší další rizika, která zvířeti naopak uškodí.
Olizování zasažené části těla pomáhá udržet ji čistou, ale nechat psa lízat si rány způsobí víc škody než užitku. V tlamě psa a každého jiného tvora se mohou nacházet škodlivé bakterie, které zapříčiní infekci rány.
Olizování rány navíc udržuje oblast vlhkou – to zpomaluje hojení, což může být užitečné u ran, ze kterých je třeba ještě nějakou dobu odvádět vlhkost – ale lízání rány ji také může podráždit, a tím bránit hojení. Olizování rány dokonce může poškodit stehy, kterými ránu veterinář sešil.
Jaké je tedy nejlepší řešení? V žádném případě nenechejte svého psa lízat si rány, i když to znamená nasadit mu na nějakou dobu ochranný límec.
Pokud váš pes pojídá trávu, ujistěte se, že tráva není ošetřená chemikáliemi nebo pesticidy.
Pověra 5: Psi žerou trávu, aby se vyzvraceli
Pravdou je, že ne všichni psi žerou trávu a ti, kteří si na trávě pochutnávají, tak dělají z různých důvodů. Ve skutečnosti má spousta psů trávu prostě ráda, ať už kvůli její chuti nebo kvůli živinám, které obsahuje. Tráva má vysoký obsah draslíku, chlorofylu a trávicích enzymů.
Současně ale někteří psi instinktivně okusují trávu, když je bolí žaludek a ačkoli takový pes trávu nepojídá s úmyslem vyzvracet se, často ke zvracení nakonec dochází. Drsná a tuhá stébla trávy jsou pro vyvolání zvracení nejlepší.
Pokud váš pes pojídá trávu, ujistěte se, že tráva není ošetřená chemikáliemi nebo pesticidy.
Na rozdíl od koček psi nejsou výhradně masožravci, takže jako součást jídelníčku ocení vlákninu nebo zelenou stravu. Když si tedy všimnete, že vás pes jí hodně trávy, zkuste do jeho stravy zařadit více zeleniny jako zdroj vlákniny, případně si domů pořiďte malý truhlík s trávou.
Pověra 6: Nemoci ledvin se týkají pouze starších psů
Onemocnění ledvin je sice u starších zvířat častější, ale může k němu dojít v každém věku. Některá plemena, například zlatí retrívři, bulteriéři, dobrmani a další, jsou k nemoci ledvin náchylnější, ale riziko hrozí u všech psů i koček.
Pokud máte podezření, že váš pes má nemocné ledviny – nadměrné pití a močení jsou prvními známkami – bezodkladně jej vezměte k veterináři.
Veterinář provede rozbor moči, aby posoudil schopnost ledvin koncentrovat moč. Tuto informaci poskytne měření specifické hustoty moči, která bude u zvířete s nemocnými ledvinami pod normálem. Mimo to se pro vyhodnocení funkce ledvin provádějí krevní testy, přitom nejobvyklejší je test kreatininu a test hladiny močoviny v krvi.
Onemocnění ledvin vede ke smrti, pokud se neléčí, ale jeho včasné zjištění může prognózu snadno změnit. Když se nemoc ledvin odhalí v brzkém stadiu, zahájí se léčba, která dá pejskovi ještě spoustu let života – někteří pacienti se dokonce dožívají stejného věku jako zdraví psi.