Zavřené oko u vodní želvy

Poměrně často se můžete dočíst na různých diskuzních fórech či sociálních sítích o tom, jak někteří ,,chovatelé“ přímo doporučují nosit svého miláčka želvu s sebou do práce či na výlet z důvodu lepší adaptace a také poznání se navzájem. Jak to tedy je?

Pokud vlastníte nebo se chystáte pořídit si domácí zvíře, do vašeho života s ním více či méně vstoupí také veterinární lékaři. Aby vám prostředí veterinárních ordinací nenahánělo hrůzu, abyste chodili na veterinu pokud možno rádi a především aby vám a vašemu zvířeti veterinární péče přinášela pokud možno jen samé benefity, je tu seriál článků o porozumění si s veterinářem.

Každá želvička je originál, některé jsou ale originální natolik, že se narodí s anomálií krunýře. Ve většině případů je tato anomálie provází celý život. Naštěstí existuje několik způsobů, jak želvě pomoci i v domácích podmínkách – jedná se pouze o malé úpravy deformací, s těmi rozsáhlejšími bychom měli navštívit veterináře.

Našli jste v dopise Ježíškovi od vašich dětí to vroucí přání mít doma něco živého? Nebo o tom již dlouho všichni tajně přemýšlíte a Vánoce se vám zdají jako ideální příležitost? Ještě vteřinku se zastavte a společně se nad článkem zamyslete nad důležitými aspekty tohoto kroku.

Když si pořídíte svou první suchozemskou želvičku, měli byste pro ni mít připravené terárium a případně také venkovní či balkónový výběh. Převoz je pro ni velmi stresující. Myslete proto na to, aby byly podmínky co nejlepší.

Přehřátí v létě je jedním z nejčastějších důvodů, proč suchozemská želva umírá. Želva je totiž plaz, který neumí regulovat tělesnou teplotu. V zimě je pro ně typická hibernace neboli zimní spánek, v létě někdy i několik týdnů estivují, využívají letní spánek.