kousání želvy

Pokud želvičku chováme převážně v teráriu na měkkém povrchu a krmíme měkkou stravou, může časem dojít k přerůstání horní části zobáku a prodlužování drápků. Ve volné přírodě se želva totiž pohybuje na rozmanitém povrchu a hrubé a tvrdé časti jako jsou kameny, písek, štěrk a skály jí pomáhají zobák a drápky obrušovat.

Pokud vlastníte nebo se chystáte pořídit si domácí zvíře, do vašeho života s ním více či méně vstoupí také veterinární lékaři. Aby vám prostředí veterinárních ordinací nenahánělo hrůzu, abyste chodili na veterinu pokud možno rádi a především aby vám a vašemu zvířeti veterinární péče přinášela pokud možno jen samé benefity, je tu seriál článků o porozumění si s veterinářem.

Pořízení domácího zvířete je vždy složitým rozhodnutím a měli byste tak učinit pouze tehdy, jestliže jste si vědomi nejen všech radostí, ale především povinností. Musíte zvážit, jaký druh želvy je pro vás nejvhodnější, kde ji seženete a vaše finanční a časové možnosti.

Poměrně často se můžete dočíst na různých diskuzních fórech či sociálních sítích o tom, jak někteří ,,chovatelé“ přímo doporučují nosit svého miláčka želvu s sebou do práce či na výlet z důvodu lepší adaptace a také poznání se navzájem. Jak to tedy je?

Přehřátí v létě je jedním z nejčastějších důvodů, proč suchozemská želva umírá. Želva je totiž plaz, který neumí regulovat tělesnou teplotu. V zimě je pro ně typická hibernace neboli zimní spánek, v létě někdy i několik týdnů estivují, využívají letní spánek.

Je to sladkovodní studenokrevný plaz, výborný plavec. Řádná péče o želvu je složitější, než se většina lidí domnívá. Hlavní zodpovědnost musí převzít dospělý, ne dítě. Péče o želvu zahrnuje údržbu a čištění akvária, krmení želvy a průběžné sledování jejího zdravotního stavu.