bojacny pes

Veterinář odpovídá MVDr. Peter Dobrík: Veterinární ordinace Visvet PROFIL VETERINÁŘE

Dobrý den. Předem musím upozornit, že není možné jedním dopisem dostatečně Vám poradit, nicméně upozorním na některá fakta, na která je potřeba se zaměřit. Zhodnocení současného stavu - jak u psů tak u člověka každý silnější prožitek způsobuje ovlivňování myšlení a chování na základě zkušenosti ním zprostředkované. Tento efekt je o to větší, o co je daný zážitek silnější a o co dýl působí. Negativní zážitek vyvoláva silnější efekt než pozitviní. Důležité je taky, v jakém věku je danému podnětu jedinec vystaven, a jestli v předešlém období bylo upevněno nějaké jiné chování. Osobitý význam má taky období impritingu a socializace (víc např. zde https://sk.wikipedia.org/wiki/Imprinting, https://sk.wikipedia.org/wiki/Socializ%C3%A1cia_(sociol%C3%B3gia) - ta je o lidech, ale stejně to platí pro psy) kde vzniklé změny a zkódované vzory chování se stávají součátsti osobnosti jedince a je hodně těžké je upravovat. Obávám se, že u Vašeho pejska se sešly všechny nejhorši možnosti. Jelikož jsem neměl možnost osobně zhodnotit jeho stav, z uvedeného mám dojem, že problém je hodně silně zakotvený v jeho osobnosti a v tomto případě platí následovné: Jednoduše řečeno - udělat z něho psa, který se nebude bát není možné, je však možné povzbudit jeho sebevědomí a dosáhnout toho, aby žil kvalitní a plnohodnotný život. V každém připadě, to bude chtít hodně času a trpělivosti - i když budete dělat všechno správně, první viditelnější výsledky se objeví v lepším případě během měsíce až dvou, změnit ho na psa schopného bezproblémově absolvovat běžné procházky a situace cca za rok až dva. Určitě se to taky neobejde bez odborného a opravdu zkušeného vedení - proces nápravy je v tomto případě opravdu mistrovskou zkouškou i pro zkušeného cvičitele. Základní rady pro úpravu chování: 1. Vybudování důvěry a pocitu jistoty: nepíšete jak dlouho pejska máte - dal bych mu minimálně měsíc než by se zabydlel a seznámil s novým prostředím. V dalším – musíte v něm vypěstovat důvěru ve Vás a dát mu nějaké jistoty. Nejdůležitější bude, aby jste na začátek dosáhli toho, že se alespoň někde cítí v dobře - pokud je stav opravdu takový jak ho popisujete, ze začátku to pravděpodobně bude jen jeden pokoj. Tady s ním provádějte veškerý výcvik - odměňování, mazlení, hru. Samozřejmě, že mu dáte k dispozici možnost jít ven a do dalších prostor, ale ze začátku bych ho do toho vůbec nenutil (a to ani pozitivní motivací - příklad: zdržel bych se pokusů nalákat ho na jídlo, aby šel za Vámi někam, kam sám nebude chtít). Když toto bude zvládat bez problémů, můžete postupně a nenáslinou formou zkoušet pejska přivykat na běžné podněty - sušténí pytlíku, menší druhy hluku, seznamovat ho s ostatními prostory a vnějším prostředím a přivykat na další lidi později zvířata. Je potřeba, aby měl své svrchované místo - to je místo, kde se může uchýlit, když se nebude cítit jistý a kde ho nebude nikdo rušit - je dobré, aby toto místo bylo v pokoji kde se zdržujete (aby se mezi Vámi upevnilo pouto), ale zárověň klidné (aby měl svoje soukromý), třeba v rohu místosti. Je potŕeba o tom dát vědět i ostatním členům domáctnosti a případným návštěvám. Problémem bývají zejména děti. Pokud budete chtít pejska zvykat na ostatní lidi a zavoláte si někoho na návštěvu, v případě, že se uchýlí na svoje místo a bude chtít klid, je potŕeba ho nechat - když někdo nebude toto respektovat a bude ho chtít třeba hladit, tak to bude pro něho opět negativní zkušenost, která Vás posune nazpátek. Navíc by mohlo dojít k defenzivně agresivnímu chování a poranění. Nelze popsat všechny situace, ale takto podobně to bude se vším, čeho se bojí. Je opravdu potřeba jít na to pomalu. Pokud po dvou měsících bude schopen bez vétších problémů vyjít ven se vyvenčit, bral bych to jako veliký úspěch. 2. Medikamenty - v daném případé jsou rozhodně vítaným pomocníkem, nicméně jsou jen doplňkem. Základem pořád zůstává pečlivý, plánovaný a odborný výcvik. Z volně dostupných přípravků na přírodní bázi mám dobrou zkušenost s přípravkem zylexis. Tento může a měl by se užívat dlouhodobě a denně - je to přípravek na bázi kolostra (pozn. přípravků na bázi kolostra je hodně, rozhodně však nejsou stejně účinné) a bez vedlejších účinků. V případech, kdy budete chtít provázet nové cvičení nebo očekávate stresovou situaci, bych doporučil přípravek Sileo - jedná se o anxiolytikum - doporučuji o možnostech a vhodnosti se poradit s veterinárním lékařem. Tento přípravek není na denní použití je opravdu pro výjimečné situace. V extrémních případech jako např. silvestr a pod. je na zvážení vzhledem k potřebě omezit negativní zkušenosti použít sedativa, která na čas pejska přispí. V Čr je pro domácí použítí k dispozici pasta Sedalin gel - opravdu bych se omezil na výjimečné použítí t.j. silvester a asi nic víc. Když za svého poradce zvolíte veterinárního lékaře, může pejskovi dočasně naordinovat antidepresiva - tyto léky je potřeba užívat plánovaně a pod odborným dohledem – podrobnosti s Vámi přebere ošetřující lékař. Dodatek: 1. Agresivita - je docela častým problémem v takovýchto případech. Je možné, že se časem vyvine i když je pejsek momentálne bez jakýchkoli náznaků. Taky je potřeba brát ohled na to, že i chování, které je obecně bráno jako pozitivní, může nevyrovnaný pes za některých okolností brát jak hrozbu nebo provokaci. Strachová agrese je ve většině případů zvladatelná, né každý to však dokáže. Pokud by se takové chování vyskytlo, doporučuju poradit se o dalším postupu s odborníkem. V každém případě, s ohledem na ostatní lidi, zvířata, jejich zdraví a bezpečnost, bych psa nikdy nenechával bez dozoru a dbal zvýšené opatrnosti - a to i v případě, že se nikdy jako agresivní neprojeví a jeho chování se upraví - to platí celoživotně. 2. Volba cvičitele - nebude lehké ho najít - výše uvedené vyžaduje cit, zkušenost a taky přirozené nadání - vhodný cvičitel pro Vás bude možná jeden z deseti. Upozorním, že v tomto případě není vhodný ten, kdo to s pejsky "myslí dobře", hezky s nimi mluví a odměňuje je za každou maličkost. I pozitivní motivace a přístup v případě, že jsou nevhodně používané, můžou vést k rozvoji agrese. Vhodný bude ten, kdo to se psy opravdu umí. Doporučoval bych výběr pečlivě zvážit a když se Vám nebude něco zdát v pořádku, tak klidně cvičitele konfrontujte a případně ho změňte. 3. Improvizace – jak jsem uvedl, špatně socializovaný pes (stejně jako člověk) může vnímat jakoukoli akci z okoli jinak než se standardně očekává. Může se stát, že některé ze standardních postupů při jeho výchově nebude možné použít nebo budou doslova kontraproduktivní – v tom případě je potřeba vymyslet jiný nestandardní postup. (pozn. platí to i o všech výše uvedených radách – cokoli může mít efekt opačný než se původně očkávalo) Pokud budete chtít něco upřesnit nebo poradit neváhejte mne kontaktovat. Přeju hodně štěstí. S pozdravem MVDr. Peter Dobrík