Kokcidie se řadí mezi prvoky
Jednou z nejčastěji se vyskytujících se nemocí je kokcidióza. Jedná se o onemocnění, které způsobují prvoci. U králíků nejčastěji druh Eimeria. Jednotlivé typy eimerií, které parazitují v trávicím traktu králíků, mají rozdílnou patogenitu neboli choroboplodnost, vesměs se však v chovech jedná o smíšené infekce více druhů. Na závažnosti onemocnění se podílí i jiné faktory. Uplatňuje se sekundární infekce, především Escherichia coli.
Většina z kokcidií prodělává vývoj ve sliznici. Rozsáhlé destrukce buněk epitelu střeva vyvolávají těžké záněty. Postupně dochází k atrofii, tedy vymizení klků, k těžkým poruchám trávení v důsledku posunu pH do alkalického (zásaditého) prostředí, což podmiňuje patogenní uplatnění Escherichia coli. Zvláště u mladých jedinců vedou tyto procesy k rychlému vyčerpání a rozsáhlým úhynům. Mnohem více se tato nemoc vyskytuje v užitkových chovech než u králíků chovaných ze záliby v domácnostech. Nejvnímavější, co se týká věku, se jeví odstavčata ve věku 6 až 7 týdnů, ale onemocnění nelze vyloučit ani v ranějším věku. Pro mláďata jsou hlavním zdrojem nákazy dospělé samice, které většinou již neonemocní.
Kokcidióza se šíří kontaminovaným krmivem, vodou, samotnými chovateli a jejich pomůckami pro chov, nákupem králíků z nehygienických chovů apod. Podnětem pro vypuknutí klinické formy kokcidiózy jsou zejména náhlé změny krmiva, výkyvy teploty a zvýšená vlhkost prostředí.
Kokcidie postihují střeva, ale i játra
Z forem kokcidiózy můžeme rozlišit dvě, a to střevní a jaterní. U střevní formy prodělávají parazité svůj vývoj hluboko ve sliznici střeva, kde vyvolávají těžké záněty, dochází k vážným poruchám trávení, vyčerpání až úhynu. U jaterní formy dochází ke zvětšení jater a poruchám při tvorbě a vylučování žluči, následným trávicím poruchám a celkovému onemocnění. Mezi typické příznaky střevní formy patří snížený zájem o okolí, nechutenství, rychle se vyvíjející tympanie (nadmutí), při akutním průběhu se objevuje průjem, někdy i s příměsí krve. Tyto příznaky jsou doprovázeny bolestivostí v břišní krajině, žíznivostí a často i zánětem spojivek a zvýšeným sliněním. Při jaterní kokcidióze jsou symptomy podobné, v těžkých případech se přidává žloutenka, poruchy jaterních funkcí, zažívání, tympanie a celková vyčerpanost. Trvalý kontakt s infekcí, případně překonání onemocnění kokcidiózou vede u mladých kusů k určitému stupni imunity v dospělosti, která zpravidla zabrání novému vzplanutí onemocnění. Dospělé kusy onemocní střevní kokcidiózou pouze zřídka (při oslabení), naproti tomu jaterní kokcidióza bývá často příčinou úhynů i u dospělých kusů. Tzv. apoplektická forma kokcidiózy za příznaků náhlé a rozsáhlé tympanie, křečí a rychlého úhynu se projevuje zejména v souvislosti s náhlými změnami teploty (např. na jaře a na podzim), rychlým přechodem v krmení a celkovým oslabením.
Léčba nemusí být vždy jednoduchá
Léčba kokcidiózy u králíků prošla bouřlivým vývojem a dodnes někteří chovatelé používají řadu starších prostředků (např. ocet, 1 polévková lžíce na 1 litr vody po dobu 3 dnů s dostatečným přísunem sena a vody). Specifickou a účinnou léčbu poskytují sulfonamidové preparáty. Pro zajištění dostatečného příjmu je u většiny antikokcidik nutné před jejich aplikaci vyřadit z krmné dávky veškerá šťavnatá krmiva (řepu, zelené krmivo) a roztoky předkládat jako jediný nápoj po doporučenou dobu. Po absolvování léčby antikokcidiky nesmíme zapomenout na tzv. ochrannou lhůtu pro lidský konzum králičího masa a vnitřností. Většinou je ochranná lhůta až 15 dnů.
Důkladná hygiena chovu jako prevence onemocnění
Prevence kokcidiózy u králíků je velmi obtížná vzhledem ke skutečnosti, že zárodky se v prostředí rozšiřují všemi cestami, udržují se velmi dlouho infekceschopné (několik měsíců až rok) a nositeli parazitů jsou dospělí králíci, aniž by měli příznaky onemocnění. K vývoji potřebují dostatečnou teplotu, vlhkost prostředí a přístup kyslíku, tyto faktory jsou příznivé zejména v prostředí nehygienických klecí. Tlumení kokcidiózy se kromě léčby neobejde bez dokonalé mechanické očisty prostředí s následným použitím především fyzikální desinfekce (horká voda nejméně 80 °C), případně i chemické prostředky např. roztok 5-10% čpavku. Léčba má efekt, jen když je zároveň zaveden hygienický režim v odchovu, tj. krmítka a napáječky nesmí být znečištěny trusem, klece musí být čisté a suché a trus pravidelně odstraňován.