Hmotnost štěněte

Při čipování veterinář vpichuje pod kůži psa či kočky milimetrový mikročip s jedinečným číselným kódem, který slouží k dohledání zvířete, když se ztratí. Očipováním to ale teprve začíná, dalším krokem je zápis do evidence jedné ze dvou institucí - bez něj je mikročip v podstatě k ničemu a zvíře je nedohledatelné.

Syndrom diletace a torze žaludku neboli GDV je jedním z největších strašáků především pro chovatele velkých a obřích plemen, a to na celém světě. Abyste vznik onemocnění pochopili, musíte se seznámit s anatomií zažívacího traktu psa.

Pojídání stolice neboli koprofagie je u štěňat naprosto běžná. Může se však lehce stát, že se tento štěněcí nešvar stane zlozvykem a přetrvává i v dospělém věku psa.

Zánět je obrannou reakcí organismu na poškození tkáně. Záněty se projevují se v různých místech a s různou intenzitou. U některých typů stačí počkat, jak se s ním organismus vyrovná, některé naopak vyžadují léčbu a tedy i návštěvu veterináře.

Rána kousnutím (vulnus morsum) může být podobná ráně bodné, zhmožděnině nebo tržné ráně. Často u ní dochází k infekci a špatnému hojení rány. Zuby zvířat mají na svém povrchu vrstvu zubního plaku, která je plná bakterií. Při kousnutí tyto bakterie kontaminují porušenou kůži a měkké tkáně napadeného zvířete a dochází k rychlému rozvoji zánětu, který může skončit i otravou krve neboli sepsí.

Stejně jako u člověka, také u psa putuje rozmělněná potrava z tlamy do žaludku a dále. Pes tráví trochu jinak než člověk, a proto má i jiné nároky na výživu a skladbu potravy.