Jdu na veterinu. Co mě čeká?

Při příchodu na veterinu

Pokud je veterinární ordinace nebo klinika vybavena recepcí, svůj příchod byste měli vždy oznámit a to i tehdy, jste-li objednaní. Pokud zde recepce není, obvykle vychází sestra nebo lékař a Váš příchod zjistí velmi brzy. Na veterině je obvykle Vaše zvíře evidováno pod Vaším jménem, potřebujeme tedy znát jméno majitele a pak teprve jméno zvířete. Je velmi důležité si pamatovat, na koho z rodiny se karta zvířete zakládala. Je mnoho zvířat, která mají na své veterině vedeno více záznamů pod několika různými jmény, protože jednou se nahlásí panička, podruhé její manžel a potřetí třeba dcera. Návaznost případu se pak špatně dohledává. Pokud je v čekárně váha, zvíře zvažte. Ano, nejlépe i tehdy, pokud jste tu byli naposledy včera. Sledování vývoje hmotnosti patří mezi základní parametry zdraví.

Čtěte více
Jak se připravit na návštěvu veteriny?

V ordinaci

Veterinární lékař od Vás potřebuje slyšet co nejpodrobnější anamnézu. Anamnéza je to, co o zvířeti víte z každodenního života (kdy se narodilo, co žere, jestli žije v bytě nebo venku, atd.) a pak to, co se týká aktuálního problému. Tady nastává nejčastější místo sporů a nedorozumění. Anamnéza není diagnóza. Anamnéza je Vaše práce, diagnóza je práce lékaře. Pro majitele je obtížné to rozlišit, ale snažte se nepopisovat své domněnky, ale to, co na zvířeti skutečně pozorujete.

Potřebujeme slyšet například: „Zvrací a nechce žrát, trvá to dva dny" nebo „Špatně se zvedá, po ránu kulhá, zdá se nám, že na zadní nohu, ale nevíme kterou, při pohlazení kňučí." nebo: „Včera skákal, upadl, otočil se na záda a od té doby nosí svěšený ocas." nebo „Srazilo ho auto, viděli jsme, jak do něj ťuklo, asi do boku, chodí, vnímá nás." Anamnéza NENÍ: „Včera měl mrtvičku," „bolí ho záda," „asi má nějakej zánět." Toto a mnoho a mnoho dalšího už jsou spekulativní diagnózy, které nejsou to, co je v první řadě potřeba říci a může to jen svést lékaře na jinou cestu diagnostiky. Buďte v anamnéze podrobní, ale snažte se držet otázek, které Vám veterinář pokládá. Skutečně potřebujeme více vědět, jak přesně vypadal střet psa s autem a jestli se po srážce pes postavil ihned na nohy, než jakou mělo to auto barvu a kolem kterého obchodu jelo. Není lehké sdělit to, co je třeba, ale je to velmi důležité, a proto je vedení anamnézy dialog, kdy se vhodnými otázkami a odpověďmi vzájemně informujeme o tom potřebném.

Pokud mám přidat jednu vlastní nejneoblíbenější „anamnézu“ od majitele zvířete, tak je to tato. Veterinář: „Tak povídejte, prosím, co pejska trápí?" Majitel: „No, to bysme taky rádi věděli." Ať už jste s daným případem na veterině poprvé, nebo docházíte na kontrolu, vždy, prosím, MLUVTE PRAVDU. Pravda o tom, jak dlouho problém trvá, stejně tak jako o tom, že jste jej deset let neočkovali, že jste včera zapomněli podat léky nebo že jste experimentálně vyzkoušeli něco z domácí lékárničky, je to nejdůležitější, co musíte říci. Nebojte se, nejste ve škole. Nikdo Vás nezkouší, jak to má být správně. Pokud to správně není, řekneme Vám to. A pokud máte pocit, že jsme Vám to neřekli, nebo jsme na Vás byli třeba přísnější, než bylo třeba, řekněte to zase Vy nám. Během vyšetřování zvířete je nutné, aby ho majitel držel a to především proto, aby se dalo vyšetřit, neublížilo si například pádem ze stolu, ale také proto, aby neublížilo ošetřujícímu personálu. Je zarážející, kolik majitelů se doslova urazí, chce-li veterinář psovi nasadit náhubek. Každý pes by měl být na nasazení náhubku zvyklý jako na jakoukoliv jinou manipulaci od páníčka, i kdyby veterina měla být jediným místem, kde je to zapotřebí. Prací veterináře a sestry není nechat se pokousat. I mírumilovný pes je na veterině ve stresu a celkem oprávněně se bude bránit něčemu, co se mu nemusí líbit. Jako majitelé musíte ale své zvíře zvládnout. Veterinární asistent s fixací zvířete obvykle maximálně pomůže, ne vždy je to ale jeho jediná práce a v mnoha ordinacích ani nikdo takový není. Instrukce k pevnému držení zvířete Vám veterinář podrobně poskytne, držte se jich, a pokud do nich patří i nasazení náhubku, nebraňte se tomu.

Čtěte více
První pomoc psovi při otravě jídlem: vyvolejte zvracení, zbytek nechte na veterináři

A co uslyšíte Vy?

Po rozhovoru ohledně anamnézy by Vám veterinář měl sdělit, jaké provede vyšetření a proč. Něco jako: „Teď si ho prohlédnu, změřím teplotu a prohmatám břicho," „Odeberu vzorek krve pro změření parametrů ledvin," nebo „Je zapotřebí provést rentgen, abychom vyloučili riziko zlomeniny." Měli byste být informováni o dílčích krocích, které povedou k diagnóze. Nechtějte slyšet diagnózu hned, buďte ale stále informovaní, proč se provádí který úkon. Alespoň orientačně byste také měli být seznámeni s přibližnou cenou. Po provedení některých vyšetření Vám veterinář sdělí výsledek, který povede k přiblížení diagnózy, k dalším nutným vyšetřením nebo zákrokům. Nejste dostatečně informováni o tom, co se děje, bude dít, proč a kolik to může stát peněz? Ptejte se! I pro veterináře by totiž mělo platit – ŘÍKEJTE PRAVDU. Nerozumíte mu? Ptejte se znovu. Je to Vaše zvíře a jste to Vy, kdo se svou péčí neodmyslitelně bude podílet na léčbě, proto tomu musíte rozumět. Pokud se Vám zdá, že na Vás veterinář mluví příliš odborně, zastavte ho a nechte si vše vysvětlit znovu. Nikdy se nestyďte klást otázky, Vaše domácí péče o nemocné zvíře stojí na správně vysvětlených instrukcích. Po ošetření zvířete byste měli vždy vědět, jaká je pravděpodobná diagnóza, co bude následovat za kontrolní nebo doplňující vyšetření a kdy, jaké byly podány léky a kdy budou podány jaké další. Ideálně byste měli obdržet i písemný záznam o ošetření zvířete – lékařskou zprávu. Ne na všech veterinách je to technicky možné, ale mělo by to tak být. Písemně srozumitelně napsané informace o stavu zvířete a o Vašem ošetřování doma jsou nejlepší cestou, jak se vyhnout omylům. V neposlední řadě slouží lékařská zpráva i případným jiným veterinářům, pokud byste je museli navštívit třeba na kontrole nebo pohotovosti. Co už někdo před námi provedl za vyšetření s jakým výsledkem a jaké podal léky, je velmi zásadní informace pro pokračování v diagnostice a léčbě. Možná mě kolegové budou proklínat, ale pokud to jen trochu jde, vyžadujte při každé návštěvě veteriny lékařskou zprávu. Zde je namístě uvést několik pravidel, které veterinárním lékařům nařizuje nejen odborná čest, ale také profesní řád KVL a to, že je nepřípustné pronášet úsudky o léčebných postupech kolegů, které by mohly poškodit jejich pověst, vyjadřovat se k případům, o kterých není veterinář dostatečně obeznámen a jakkoliv snižovat postavení a odbornou autoritu jiného kolegy. Při převzetí pacienta jiného veterináře do své péče by jej o tom měl informovat a případ konzultovat. Konzultovat by také měl postup ošetření se zkušenějším kolegou, pokud to vyžaduje zájem pacienta.

Čtěte více
Jak si porozumět s veterinářem?

Kolik to bude stát?

Veterinární péče je hrazena majitelem zvířete. V České republice je několik pojišťoven, které poskytují zdravotní pojištění pro zvířata, v praxi se zatím ale s pojištěnými pacienty setkáváme naprosto minimálně a bohužel i komunikace pojišťoven, propagace produktů a informovanost jak chovatelů zvířat, tak veterinárních lékařů, je velmi nedostatečná. Rozhodně doporučuji se o této variantě včas informovat a trh s pojištěním si zmapovat. Podmínky pojišťoven jsou různé, v případě neočekávané události se to ale leckdy velmi vyplatí. Veterinární péče není levnou záležitostí. Výdaje veterinárních lékařů za prostory, přístrojové vybavení, personál a léky jsou astronomické a všechno to ve výsledku musí zaplatit klienti. Je velmi častou stížností majitelů „ten veterinář to dělá pro peníze“. Ano. Stejně, jako kdokoliv jiný jakékoliv své zaměstnání. A ve snaze ho dělat co nejlépe, má také mnoho výdajů na vybavení a vzdělání. Na českém trhu jsou ve srovnání se zahraničím velmi drahé léky, o cenách nemovitostí snad nyní ani nehovořme. Ceny veterinárních pracovišť nejsou nijak regulované a mohou se navzájem lišit. Snažíme se zachovat konkurenceschopnost a mít ceny nastavené racionálně, není kolegiální ani nastavit je velmi vysoké, ale ani provádět některá ošetření pod cenou a snižovat tak hodnotu své práce a práce kolegů. O přibližné ceně byste měli být informováni vždy dopředu a souhlasit s ní a jejími možnými odchylkami. Je velmi nešťastné srovnávat ceny ve veterinárním zdravotnictví s tím humánním, které si zdánlivě neplatíme. Povinné zdravotní pojištění se jen díky zvyku snáší nějak lépe, než otevření peněženky po ošetření na veterině. Po náhledu do výpisu výdajů zdravotní pojišťovny za každého pojištěnce získáme zajímavý náhled do skutečných cen ve zdravotnictví. Veterinární péče je zkrátka jednou z položek, se kterou je při pořizování si zvířete nutno počítat a která je zodpovědností každého majitele. A je, samozřejmě, v mezích zachování ochrany zvířat proti týrání, dobrovolná. I když jde o zdraví zvířat, přeci jen je veterina soukromou sférou a platí zde, tak jako jinde, touha po spokojenosti zákazníků, potřeba si klienty udržet a vytvářet si nové. Jste s péčí nespokojeni? Řekněte to! Pokud spokojeni jste, řekněte to také, to potěší pokaždé. A řekněte to dál…