kočka čůrá do postele

Vakcinace koček je některými chovateli podceňovaná, problém onemocnění se ale týká všech. Je potřeba přizpůsobit očkování životnímu stylu kočky.

V živočišné říši žije 4–5 % parazitů a to ze 1,7 milionů dosud popsaných druhů živočichů. Přesný počet cizopasníků nebudeme vědět, dokud nebudou popsáni všichni hostitelé. Počet ovšem není podstatný. Mnohem důležitější je informace, že množství parazitů převyšuje počet volně žijících druhů zvířat. Většina hostitelů má více cizopasníků, u člověka je jich popisováno nejméně 149 druhů. Dokonce i někteří parazité jsou současně hostiteli dalších parazitů.

Při čipování veterinář vpichuje pod kůži psa či kočky milimetrový mikročip s jedinečným číselným kódem, který slouží k dohledání zvířete, když se ztratí. Očipováním to ale teprve začíná, dalším krokem je zápis do evidence jedné ze dvou institucí - bez něj je mikročip v podstatě k ničemu a zvíře je nedohledatelné.

Chov koček, které mají volně přístup ven a mohou běhat po okolí, s sebou přináší mnohá rizika. Mimo domov na kočku číhá spousta nebezpečí – vedle kol automobilů, kočičích rivalů a rváčů a zlých lidí jsou to i nebezpečné a pro kočku smrtelné virové infekce. Patří mezi ně infekční peritonitida koček, virová imunodeficience a felinní virová leukémie.

Jed je jinými slovy toxická látka, která má v různých dávkách za určitých situací toxický účinek na živý organismus. Míra toxicity je definována zkratkou LD50 – je to letální (smrtelná dávka) při které uhyne 50% jedinců.

Ani psům a kočkám se rakovina nevyhýbá. Například spinocelulární karcinom neboli karcinom skvamózních buněk je velmi častý zhoubný novotvar kůže psů a koček. Vyskytuje se u starších zvířat, průměrně u psů ve věku 8 let a u koček ve věku 12 let.