Pupeny na uších osmáka

Morče domácí patří do řádu hlodavců. V zoologickém systému tvoří specificky vymezenou a na druhy bohatou skupinu s názvem morčatovití. Původně morčata pocházejí ze Střední a Jižní Ameriky, do Evropy se dostala v 16. století, kde byla velmi vzácná. Pro chov se vybírali klidní jedinci, z nichž lidé vychovali první domácí zvířata.

Králíci jsou domácím zvířetem, které lze poměrně snadno chovat v malochovech pro maso. Bílé králičí maso obsahuje v porovnání s ostatními domácími zvířaty nejméně cholesterolu. Také má větší podíl bílkovin, minerálních látek a vitamínů. Je lehce stravitelné a vhodné pro dietní režim. Ovšem, v poslední době se stali králíci častěji domácími mazlíčky než producenti masa. V obou případech chov králíků má své úskalí a setkáváme se zde s různorodými chorobami.

Také morčatům může onemocnět kůže. Poslední dobou tyto případy přibývají a chovatelé se pochopitelně snaží léčit zvířátko zavčasu. V tomto článku se zaměříme na onemocnění kůže a podkoží u morčat, protože ve veterinární praxi nabývají na významu.

Morčata společně s lidmi, opicemi a dalšími drobnými savci si nedokáží sama vytvářet vitamín C (kyselinu askorbovou), jelikož v průběhu evoluce ztratila potřebný enzym, který pomáhal tento vitamín syntetizovat. Potřebují proto hodně ovoce, zeleniny nebo doplňkové krmivo, aby si nedostatek nahradila.

Vždy je lepší problémům předcházet, než je později řešit. Každý živý tvor žije ne z toho, co sežere, ale z toho, co stráví.

Králík patří mezi zvířata, u kterých se vyskytuje říje několikrát za rok, to znamená, že samičky mohou mít teoreticky mláďata několikrát do roka. Poprvé se říje u samiček objevuje v období tzv. pohlavní dospělosti, což bývá u většiny plemen ve stáří 3–4 měsíce, u velkých plemen později.