Vařená strava je pro psy lehce stravitelná, víte, čím ho krmíte, je ale potřeba doplňovat vitamíny, říká odbornice na výživu Eva Štercová

Paní doktorko, jaká je všeobecná obliba vařené stravy, barfování a komerčně vyráběných krmiv?

V současné době mezi chovateli psů stále vedou komerčně vyráběná krmiva, zejména krmiva suchá, granule. Jejich hlavní výhoda je v jednoduchosti použití. Krmení granulemi nevyžaduje od majitele téměř žádné znalosti z oblasti výživy, lze je snadno skladovat i dávkovat. Granule se vyrábějí jako kompletní krmiva, tedy krmiva nutričně vyvážená podle určitých standardů. To poskytuje majiteli jistou záruku, že svému psovi poskytne všechny potřebné živiny v relativně vyváženém poměru. Poslední dobou je ale možné pozorovat výrazný trend nárůstu zájmu majitelů psů o domácí stravu připravovanou z čerstvých surovin.

Jaké přístupy máte na mysli?

Z doma připravované stravy jsou dnes nejpopulárnější syrové diety, které se snaží co nejvíce přiblížit jídelníčku volně žijících psovitých šelem, především vlků. Syrové diety mohou mít různou podobu, ale pro všechny je charakteristický vysoký podíl živočišných produktů podávaných v syrovém stavu a nízké, případně nulové zastoupení produktů rostlinných. Jejich základní formy jsou strava B.A.R.F., která obsahuje také určitý podíl rostlinné složky, a takzvaný prey model, který používá krmení výhradně živočišnou potravou, tedy masem, kostmi a vnitřnostmi v poměru, v jakém se vyskytují v běžné kořisti psovitých šelem. Já tento způsob krmení bez jakéhokoliv rostlinného příkrmu považuji u psů za poněkud extrémní a nedoporučuji ho, i když na něm mohou někteří psi prospívat. Poněkud jiná situace je u koček, které jsou pravými masožravci. Ale pes patří mezi masožravce takzvané fakultativní a v procesu domestikace získal vyšší schopnost trávit a využívat rostlinné produkty ve srovnání s vlkem. Proto je pro něj určitý podíl vhodně upravených rostlinných příloh přirozený a prospěšný. Syrové diety mohou přinášet psům řadu výhod, ale mají i určitá rizika. Mezi ta hlavní patří podávání kostí a přítomnost patogenních bakterií, virů nebo parazitů v tepelně neopracovaném mase. Riziko obsahu parazitů se dá eliminovat důkladným přemražením, ale bakterie a viry lze odstranit pouze tepelnou úpravou. Vařená domácí strava v současné době zůstává poněkud v pozadí za popularitou syrové stravy. Podle několika anket, které proběhly na internetu, krmilo domácí vařenou stravou asi 4–5 % oslovených majitelů psů, zatímco syrovou stravou asi 8–13 %.

Jakým psům byste doporučila jednotlivé způsoby krmení?

Na to se nedá jednoznačně odpovědět, protože se v praxi setkávám se psy, kteří dobře prospívají na komerčních krmivech i na doma připravované stravě, ať už syrové, nebo vařené. A dokonce i na kombinaci komerčních krmiv a domácí stravy. Žádný způsob krmení nelze označit jako nejlepší ani nelze dát nějaký univerzální návod na optimální krmení psů. Vždy ale platí, že by se krmná dávka měla skládat ze surovin, které jsou pro psa vhodné, a měla by poskytovat potřebné množství energie a veškerých živin ve správném poměru a ve využitelné formě. Je potřeba vycházet z individuálních potřeb a vybírat takový způsob krmení, který vyhovuje jak psovi, tak i jeho majiteli. Každý způsob krmení má své přednosti a nedostatky. Doma připravovaná strava má výhodu v tom, že obsahuje čerstvé suroviny ve známém složení, a bývá také většinou chutnější. Je ale třeba pamatovat na to, že může být nutričně nevyvážená. K tomu, aby dokázal sestavit správně vyváženou domácí dávku, musí mít majitel psa poměrně hluboké znalosti o výživě a potřebách psů nebo musí využívat rady odborníků. V letech 2001–2013 bylo provedeno několik studií, které se zabývaly hodnocením doma připravované stravy v USA i v Evropě. Zjistily zde deficit i přebytek celé řady živin, především minerálních látek. Tato nevyváženost může být riziková zejména pro psy v období růstu a pro březí a kojící feny, u kterých jsou nároky na dostatečný přísun živin ve vhodném poměru vyšší. Zvláště citliví jsou v období růstu psi velkých a obřích plemen. Dospělý zdravý pes bez větší zátěže snese určitou nevyváženost v krmení mnohem lépe. Každý živý organismus má regulační mechanismy, kterými dokáže nevyvážený přísun živin do jisté míry vyrovnat. Ale pokud tato dysbalance trvá delší dobu nebo pokud se jeho nároky zvýší, potom se mohou objevit zdravotní problémy. Proto doporučuji domácí stravu pouze poučeným majitelům psů, kteří mají dostatek času, prostředků i znalostí k tomu, aby ji dokázali správně připravit. Pro ty ostatní jsou vhodnější kvalitní komerční krmiva.

Jak moc je oblíbená mezi majiteli psů vařená strava?

Jak již bylo uvedeno, vařená strava je v současné době oblíbená pouze u menšího počtu majitelů psů. Velmi často jsou mezi nimi majitelé psů, kteří mají nějaký zdravotní problém, nebo prostě odmítají přijímat syrovou stravu či komerční krmiva. Příčinou menší popularity vařené stravy ve srovnání se syrovou je pravděpodobně větší náročnost její přípravy a vyšší nároky na správné vyvážení. Kromě toho mezi majiteli psů občas kolují mylné informace o tom, že vařená strava je pro psa bezcenná, protože vařením dochází k znehodnocení většiny živin. To samozřejmě není pravda. Naopak, některé důležité živiny se po povaření stávají lépe využitelnými. Vařená strava, která je správně vyvážená a připravená šetrným způsobem z čerstvých surovin, je ve srovnání se syrovými dietami minimálně stejně hodnotným a navíc i bezpečným způsobem výživy psů.

Jaké jsou výhody a nevýhody vařené stravy oproti jiným způsobům krmení?

Výhodou vařené stravy je jako u všech domácích dávek především to, že obsahuje čerstvé suroviny známého složení a neobsahuje žádné konzervanty, barviva, pojiva a jiné doplňkové látky, které se používají při výrobě komerčních krmiv. Oproti syrové stravě je ve vařené stravě daleko menší riziko výskytu nežádoucích bakterií, virů nebo parazitů, pokud se k přípravě použije dostatečná teplota a pokud se zkrmuje čerstvá. K likvidaci běžných patogenních mikroorganismů v mase a jiných živočišných produktech stačí vaření po dobu alespoň 10 minut při teplotě 80 °C ve středu suroviny. Vařením se také inaktivují látky, které mohou omezit využití určitých vitamínů. Je to enzym thiamináza v syrových rybách, zejména kaprovitých, který rozkládá vitamín B1, a avidin v syrovém bílku, který omezuje využití biotinu, vitamínu H. Vařená strava neobsahuje kosti, protože podávání tepelně upravených kostí je rizikové. To je výhodné pro psy, kterým příjem kostí způsobuje problémy. Chybějící minerální látky (vápník, fosfor) se ale musí nahradit vhodně zvoleným minerálním doplňkem. Při správném vyvážení je vařená strava zcela bezpečný a zdravý způsob krmení psů. Pokud je tepelná úprava provedena šetrně, zůstává při vaření zachována biologická hodnota použitých surovin. Může dojít ke ztrátám některých citlivějších živin, především vitamínů B komplexu, ty se ale dají poměrně snadno nahradit. Velkou výhodou vařené stravy bývá vyšší chuťová přitažlivost. Psi ji obvykle velmi dobře přijímají, často lépe než syrovou. Vařená strava je také velmi dobře stravitelná. Zatímco u živočišných produktů není zásadní rozdíl ve stravitelnosti v syrovém nebo vařeném stavu, rostlinné produkty jsou po uvaření mnohem lépe stravitelné než zasyrova. Vaření je bezpodmínečně nutné u všech obilovin, luštěnin a také brambor. Ale i u různých druhů zeleniny vede povaření ke zvýšení stravitelnosti a k lepšímu využití obsažených živin.

Je potřeba tento typ krmiva doplňovat o kupované vitamíny a minerály?

Ano, k vařené stravě doporučuji doplňovat minerální látky a vitamíny, ovšem v rozumné míře. Při použití jakýchkoliv doplňků vždy platí, že méně bývá více. Při vaření dochází ke ztrátám především vitamínů B komplexu a vitamínu C. Část vitaminů se rozkládá varem s vodou a část přechází do vývaru. Proto by vývar měl být vždy součástí krmné dávky. Ztráty vitamínů jsou závislé na době vaření i na druhu masa. Při vaření kuřecího masa bývají ztráty vitamínů vyšší než u masa hovězího či vepřového. Maso pro psy by se obecně nemělo vařit déle než 20 minut. Vařením se ztrácí také aminokyselina taurin, který je důležité doplňovat především u koček. Vařená strava neobsahuje kosti, proto je nezbytné doplnit zdroj vápníku a raději i fosforu. Maso, vnitřnosti i rostlinné přílohy jsou převážně bohaté na fosfor, zatímco vápníku je v nich obsaženo velmi málo. Vzhledem k tomu, že kosti jsou zdrojem vápníku i fosforu, je vhodnější doplnit oba prvky v širším poměru ve prospěch vápníku, ideálně asi 3:1. Pokud se doplňuje samotný vápník, mělo by se pro dospělého psa přidat cca 0,8 až 1 g vápníku na 0,5 kg krmné dávky. V určitých intervalech (asi 1–2krát týdně) je vhodné doplnit také chybějící vitamíny a stopové prvky kombinovaným minerálně-vitamínovým doplňkem. Jako přírodní zdroj stopových prvků lze použít i sušené mořské řasy, zde je však nutné brát v úvahu možné předávkování jódem, který je obsažený v mořských řasách ve velkém množství. Velmi dobrým zdrojem vitamínů skupiny B jsou například sušené pivovarské kvasnice. Dalším vhodným doplňkem je rybí olej, který poskytuje zdroj chybějících ω3-mastných kyselin. Některé rybí oleje ale obsahují současně i velké množství vitamínu D, který může být v nadbytku toxický. U psů velkých plemen v období růstu a u březích a kojících fen lze doporučit také přídavek vitamínu C, i když si ho jinak psi dokáží syntetizovat sami.

Je nějaká surovina, která je vařená nevhodná? 

Na prvním místě to jsou veškeré kosti. K podávání kostí se musí přistupovat vždy velmi obezřetně, ale pokud se podávají, tak zásadně syrové, nejlépe obalené masem, kůží a dalšími měkkými tkáněmi. Syrová kost je měkčí, pružnější a štěpí se méně než vařená. Vařením se mění struktura kostí a tím se zvyšuje i riziko poranění stěny trávícího traktu jejich úlomky. U některých surovin naopak platí, že by se měly podávat vařené vždy. Jsou to především rostlinné složky bohaté na škrob – obiloviny, luštěniny, brambory, batáty (sladké brambory). Všechny tyto produkty jsou za syrova velmi špatně stravitelné a některé navíc v syrovém stavu obsahují toxické látky. V luštěninách jsou to hlavně toxické bílkoviny lektiny, v bramborách alkaloid solanin, který je sice vůči vysokým teplotám odolný, ale vyplavuje se během vaření do vody. Vařit by se měly také všechny živočišné suroviny, u kterých je reálné riziko nákazy bakteriálním či virovým onemocněním. Na prvním místě to je maso nebo vnitřnosti divokých prasat, u kterých hrozí riziko nakažení virem smrtelné Aujeszkyho choroby.

Předpokládám, že vařená strava je rychleji stravitelná, máme tedy krmit dvakrát denně?

Krmení dvakrát denně je vhodnější i při jiných způsobech krmení, především u psů velkých plemen, u psů pracovně zatěžovaných nebo u březích a kojících fen. Ty je potřeba v závěru březosti a v počáteční době po porodu krmit i častěji, stejně jako štěňata v období růstu. Jinak se ale vařená strava nijak neliší od jiných způsobů, pokud jde o frekvenci krmení.

Čtěte více
Domácí vařená strava pro psy: základní poučení

Je vařená strava vhodná i pro psy, kteří mají třeba problémy s játry či mají jiné nemoci?

Ano, vařená strava může být velmi vhodná pro psy s onemocněním jater či ledvin, pro psy s trávicími problémy, s onemocněním slinivky nebo trpící potravní intolerancí či alergií. Při všech těchto problémech se může vařená strava velmi dobře uplatnit, ovšem pouze za předpokladu, že je sestavená nutričním odborníkem na základě vědecky podložených doporučení. Jaterní a ledvinové diety mají přísná omezení, která se týkají množství a výběru zdrojů bílkovin. Kromě toho v nich musí být upravený také obsah některých minerálních látek a vitamínů. Do diet pro psy s onemocněním slinivky nebo s různými trávicími problémy se kromě dodržení doporučeného obsahu živin musí vybírat i suroviny, které jsou velmi dobře stravitelné a šetrné k trávicímu traktu. Při průjmových onemocněních nebo zvracení je navíc potřeba pamatovat i na doplnění elektrolytů, které se v důsledku těchto problémů ztrácejí. Při řešení potravních alergií je nutné využívat pouze omezenou nabídku zdrojů živočišných bílkovin a příloh, které nevyvolávají nežádoucí reakci. Z toho všeho je zřejmé, že problematika diet pro psy s určitým onemocněním je velmi složitá a při jejich sestavování je nutné znát konkrétní požadavky na jejich složení. Při dodržení požadovaného surovinového i živinového složení ale může být vařená strava velmi vhodným způsobem krmení těchto pacientů. Její hlavní předností je především vyšší chutnost ve srovnání se suchými komerčními dietami a také vysoká stravitelnost.  

Jaké jsou nejčastější dotazy ohledně výživy psa?

K velmi častým dotazům ohledně výživy psa patří, jestli je pes masožravec nebo všežravec. Odpověď na tuto otázku není zcela jednoznačná. Pes patří mezi šelmy (Carnivora), pro které je charakteristický chrup s velkými špičáky a nápadně zvětšenými trháky, mohutně vyvinuté žvýkací svaly a schopnost vyvinout v čelistech velký tlak. Žaludek šelem je jednoduchý, střevo krátké, slepé střevo je zakrnělé nebo úplně chybí. Všechny tyto znaky jsou přizpůsobením k lovu kořisti a ke zpracování a trávení živočišné potravy. Masožravé šelmy se dělí na obligátní masožravce, kteří jsou na příjmu živočišné potravy životně závislí, a fakultativní masožravce, kteří vedle živočišné potravy dokáží využívat také rostlinné zdroje. Mezi obligátní (pravé) masožravce patří kočka, pes je masožravec fakultativní, stejně jako jeho přímý předek vlk. Zatímco ale u vlka tvoří většinu potravy živočišné složky jeho kořisti, u psa došlo v průběhu domestikace ke genetickým změnám v loveckém chování a do určité míry i ve stavbě a funkci trávicího traktu. Ve srovnání s vlkem má domácí pes slabší čelisti, menší zuby, méně objemný žaludek a delší střevo. Zdivočelí psi se obecně živí spíše sběrem odpadků než lovem živé kořisti. Pes má ve srovnání s vlkem několikanásobně vyšší aktivitu genů kódujících produkci amylázy a maltázy, dvou klíčových enzymů při trávení škrobu. Domácí pes tedy na rozdíl od vlka dokáže lépe zpracovat a využít rostlinnou potravu a vyžaduje menší zastoupení živočišných složek. Navzdory všem těmto změnám se ale základní stavba a funkce trávicího ústrojí domácího psa a vlka neliší nijak zásadně. Proto je stále spíše fakultativním masožravcem než všežravcem. Mezi různými plemeny a typy psů existují rozdíly v optimálním zastoupení živočišných a rostlinných krmiv v potravě. Někteří psi mohou být přirozeně více masožraví, jiným může lépe vyhovovat vyšší zastoupení rostlinných složek. Psi jsou ve výživě velmi přizpůsobiví, proto také mohou přežívat a někdy i prosperovat na široké škále různých typů diet, od převážně rostlinných až po výhradně masitou stravu. Optimální způsob výživy psa se ale nachází spíše někde uprostřed.