Pes a kosti: vařené a zvěřinové jsou životu nebezpečné
Občas od někoho slyšíte, že pes nesmí kosti. Pravda je ale taková, že pes kosti jíst nejen může - dokonce jsou důležitou součástí jeho jídelníčku. Má to ale svá pravidla.
Co je epilepsie
Pod pojem epilepsie můžeme zahrnout velké množství různorodých onemocnění, jejichž společným projevem jsou křečové stavy. Epilepsie je definována jako porucha mozku charakterizovaná přetrvávající tendencí k záchvatům. Epileptický záchvat má čtyři fáze, které se mírně liší v závislosti na formě epilepsie.
Typy epilepsie
V závislosti na jejich povaze se rozlišuje epilepsie primární (idiopatická), symptomatická a reaktivní epilepsie.
Idiopatická epilepsie
Idiopatickou epilepsii je způsobuje funkční problém mozku, lépe řečeno mozek je normální, není viditelně poškozený, jenom nefunguje tak, jak by měl. Idiopatická epilepsie je nejčastější příčina záchvatů u psů. U koček je velice vzácná. První záchvat se většinou objeví ve věku mezi 6 měsíci až 5 lety. Nejčastěji se záchvaty objevují během spánku, nebo po spánku. Záchvaty se opakují v různých intervalech (týdny až měsíce) a se zvyšujícím se věkem se závažnost záchvatů zvyšuje a interval se zkracuje, zvláště u velkých plemen psů. Idiopatická epilepsie může být diagnostikována až po vyloučení všech ostatních příčin.
Juvenilní
Epilepsie u psů může být i vrozená. První případy se objevují již u mladých čtyřnohých mazlíčků. Obvykle kolem jednoho roku stáří. Prokázaný vliv genetického faktoru na výskyt epilepsi byl zjištěný u plemen jako je bígl, finský špic, belgický ovčák a irský vlkodav. Podezřelý genetický vliv lze nalézt také u bernského salašnického psa, border collie, zlatého retrívra, labradorského retrívra, vlčího špice, australského ovčáka, shetlandského ovčáka, miniaturního a standardního pudla, anglického špringršpaněla, maďarského a italského ohaře. V zájmu kvalitních životních podmínek zvířat by neměli být rozmnožováni psi s epilepsií. Doporučuje se provést kastraci nebo sterilizaci a tato zvířata dále nepoužívat v chovu.
Symptomatická epilepsie
Též nazývaná sekundární epilepsie. Sekundární epilepsie u psů je způsobena strukturálním nebo funkčním poškozením mozku. Mezi důvody těchto záchvatů patří onemocnění či postižení přímo mozku.Takovou epilepsii mohou tedy způsobit nádory, infarkty, krvácení, trauma nebo také hydrocephalus. U koček je nejčastějším důvodem záchvatů neoplazie (novotvar) nebo encefalitida (tedy zánět mozku).
Reaktivní epilepsie
Reaktivní epilepsie je výsledkem patologických procesů v těle mimo mozek. Nejčastěji bývá důsledkem intoxikace nebo metabolických syndromů. Zde můžeme zmínit například otravu těžkými kovy, přípravky k ochraně rostlin, organofosfáty, metaldehydy, ale také metabolická onemocnění, jako jsou poruchy elektrolytů, hypoglykémie (nízká hladina cukru v krvi), hyperglykémie (vysoká hladina cukru v krvi). Dále také poruchy funkce jater a onemocnění ledvin s hromaděním toxických látek v těle, nedostatek vitamínů skupiny B a infekční onemocnění (tetanus, vzteklina, psinka).
Záchvat samotný má 4 fáze
1. Prodromální fáze
Můžeme při ní zaznamenat mírnou změnu chování zvířete. Zvíře je vystrašené a snaží se u majitele hledat útočiště, nebo naopak zvíře vyhledává místa, kam se schovat. Tato fáze může být různě dlouhá od pár hodin až po několik dní.
2. Aura – fáze neklidu
Neklid se u zvířete zintenzivňuje a veškeré projevy strachu a nejistoty se zesilují. Tato fáze je o něco kratší, od několika sekund až po několik hodin.
3. Iktus – vlastní záchvat
Záchvat se u různých jedinců může různě projevovat. Záchvat zpravidla začíná ztuhlostí svalů těla, která je patrná zejména na končetinách a šíjových svalech. Zvíře ztrácí vědomí, ulehá na bok s končetinami křečovitě nataženými a s nepřirozeně zakloněnou hlavou. Následně se objevuje intenzivní třes hlavy, končetin a celého těla. Stav je spojen i s projevy jako je močení, kálení, slinění, třes očních bulbů a rozšíření zorniček. Majitele většinou zvíře nevnímá. Po několika sekundách až minutách křeče ustávají, zvíře se uvolní, začne pravidelně dýchat, vrací se mu vědomí, napraví polohu do normálního lehu, nebo vstává. V některých případech mohou být záchvaty velmi mírné nebo majitelem ani nezaznamenatelné. Záchvat trvá několik sekund až minut.
4. Postiktální fáze
Po záchvatová fáze, kdy se organismus zvířete dává zpátky dohromady. V této fázi je zvíře většinou unavené, případně může být i dezorientované. Častokrát se jde hned najíst a napít. Ve většině případů se velice rychle vrátí do normálního stavu a vypadá, jako by se vůbec nic nestalo. Délka této fáze je značně individuální od několika sekund až po několik dní.
Co s epilepsií dělat?
Je naprosto nezbytné kontrolovat průběh záchvatu. Všechny příznaky si zapisujte do deníčku a hlavně mějte po ruce stopky. Věřte, že při záchvatu vám to bude připadat nekonečně dlouhé, ale po kontrole stopek zjistíte, že záchvat měl 2 minuty. Je potřeba zabránit tomu, aby se během záchvatu zvíře zranilo. Proto je bezpodmínečně nutné z okolí odstranit všechny předměty, které by jej mohly zranit nebo o které by se mohlo pořezat. Během záchvatu byste měli zvířeti zakrýt hlavu. Je dobré, když pod hlavu dáte něco měkkého, co absorbuje nárazy, například přikrývku nebo polštář. Z tlamy zvířete by měly být odstraněny všechny věci, jako jsou hračky nebo jídlo. Jinak by se jimi mohl pes udusit. Indikace pro vytažení jazyka je, pokud jazyk způsobuje potíže s dýcháním. Při epileptickém záchvatu hrozí pokousání.
Kdy se epilepsie léčí?
V případě, že se záchvaty objevují častěji než jednou do měsíce nebo jde-li o status epilepticus (stav, kdy křeče trvají déle jak 30 minut, popř. mezi jednotlivými záchvaty nedojde k navrácení vědomí zvířete), je nutné dlouhodobé podávání léčiv. Na rozhodnutí, zda začít s terapií, se musíte podílet i vy jako majitel zvířete. Podávání léků má totiž přísná, hlavně časová pravidla, která je potřeba dodržovat, aby terapie byla účinná. Dále je důležité být trpěliví, jelikož zjišťování správné dávky léčiv pro zvíře může být zdlouhavé. Je zapotřebí několik krevních testů, při kterých se kontroluje množství účinné látky v krvi. Musí se vybalancovat ta správná hladina, při které bude terapie ještě účinná. Vzhledem k negativním vlivům léků na organismus se veterinární lékaři vždy snaží dávat dávky co nejnižší. Antiepileptika se používají pouze u idiopatické či vrozené epilepsii. Epilepsie symptomatická či reaktivní se neléči antiepileptiky, nýbrž se řeší daný metabolický problém, trauma, infekce nebo otrava.
