Mopsi, buldočci a jiná krátkolebá plemena doplácejí na lidskou touhu po dokonalosti, říká veterinářka Martina Načeradská

Paní doktorko, proč a jak vůbec vznikla brachycefalická (krátkolebá) plemena?

Brachycefalická plemena vznikla cíleným křížením zvířat s krátkými čumáky. Proč? Protože to některým lidem přijde roztomilé, bohužel. Lidé preferují při křížení vzhled nad následky, které z toho plynou. U krátkolebých plemen má tento trend katastrofální dopad na zdraví zvířat. Nejedná se jen o „roztomilé“ chrochtání či chrápání, tato zvířata mají vážné zdravotní potíže, kvůli tomu jak jsou člověkem cíleně šlechtěna. Bohužel to jsou obvykle plemena, která mají lidé spíše jako společníky, takže od nich není vyžadována činnost, která by vylučovala chov, jenž má za následek čím dál tím kratší obličej. Navíc mnoho zvířat ani neodpovídá standardu plemene. Často bývá uvedeno, že jedinci vykazující například respirační obtíže jsou vysoce nežádoucí. Což se ale ve skutečnosti v rámci chovu nedodržuje. Nebo „nos a nozdry velké, široké“, já osobně jsem ještě neviděla mopse nebo buldoka, který by měl široce otevřené nozdry, spíše naopak.  

V čem jsou tato plemena odlišná od běžných psů?

To je velmi dobře vidět na těchto rentgenových snímcích.

Zdroj: https://www.facebook.com/catthevet/

1) Rozdíl v délce nosu je šokující, zvlášt když si uvědomíte, že v obou případech je v obličeji stejné množství měkkých tkání. U krátkolebých plemen se měkké tkáně nezmenšují a stejný objem se musí vejít do kratičké lebky, což znesnadňuje průchod vzduchu a dýchání.  

2) Na obličejích obou psů je stejné množství kůže, u krátkolebého plemena to tedy vypadá, jako když si obléknete o několik velikostí větší svetr. Ta kůže pak tvoří řasy (kožní záhyby), kde se často rozvíjí kožní záněty.  

3) Podívejte se, jak je u buldoka zdeformována horní čelist, psovi se špatně přijímá potrava kvůli nedokonalému skusu, zuby se přirozeně nečistí, jsou nahloučené a snadno pak dochází k tvorbě zubního kamene a rozvoji paradentózy.  

4) Na rentgenovém snímku je vzduch černý, měkké tkáně světlé a kosti bílé. Porovnejte rozdíl v množství vzdušného prostoru na horním spodním snímku – labrador vs. buldok. Krátkolebá plemena jsou v této oblasti značně omezena, proto tolik chrochtají a chrápou.  

5) Ten černý pruh, který vidíte v krku obou psů, je průdušnice. Když si snímky srovnáte, tak je evidentní, že buldok ji má o hodně užší. Krátkolebá plemena mají průdušnici užší a kratší, ve srovnání s normálními plemeny psů se tedy do plic dostává mnohem méně kyslíku.

Na první pohled působí roztomile a v obličeji připomínají lidi, je i toto důvod, proč jsou tak oblíbená?

Ano, přesně tak, četla jsem články, které přesně tento důvod zmiňovaly. Ale stojí tato zvrácenost, aby se zvíře co nejvíce podobalo člověku, za to utrpení? Dle mého názoru rozhodně ne. Nejhorší je, že majitelé vůbec nechtějí slyšet to, že jejich zvíře nemůže pořádně dýchat a že bude trpět celý život. Bohužel se denně v praxi setkávám s tím, že noví majitelé ani netuší, jak velké zdravotní potíže jejich zvíře má, a nechápou, proč najednou nemůže chodit na procházky, když se teplota zvýší nad 25 stupňů Celsia. Nechápou, proč zvíře najednou sedí a ztěžka dýchá. Když se snažím vysvětlit, kde je problém, je obvyklá odpověď, že je jejich pejsek stejně moc roztomilý. 

Můžete prosím vysvětlit problémy s dýcháním? A mají i jiné zdravotní potíže?  

Tito psi trpí takzvaným brachycefalickým syndromem, což je komplex morfologických a funkčních změn horních cest dýchacích, typický pro takzvaná brachycefalická plemena psů. Patří sem stenóza nozder (zúžení takové, jako by si člověk držel nos po stranách prsty a takto to měl celý život) prodloužené měkké patro, everze laryngálních váčků (jsou vystrčené do dýchacích cest a překážejí tam), laryngální kolaps (zúžení v místě laryngu) a tracheální kolaps/hypoplazie trachey (zúžení průdušnice). Tyto problémy se mohou vyskytnou jednotlivě, nebo v různých vzájemných kombinacích. Dle popisu je zřejmé, že tyto změny budou souviset s tím, že se tito psi téměř permanentně dusí a dochází k postupnému rozvoji druhotných změn na dýchacích cestách a srdci. Brachycefalického psa je nutno důkladně vyšetřit, protože uvedené změny lze korigovat pouze částečně a prognóza závisí na tom, které z vad jsou přítomny a jak jsou u konkrétního jedince kombinovány. Uspávat takové zvíře je velmi náročné a často je u nich mnohem větší mortalita v rámci běžných chirurgických zákroků. A to se ani vůbec nezmiňuji o vážných potížích s očima, které plynou z toho, že jsou oční štěrbiny příliš velké. Někdy mohou takovým psům oči vypadnout z důlků při běžné manipulaci nebo při ošetřování zubů, tedy literatura to alespoň popisuje. Naštěstí se mi to nikdy nestalo a doufám, že nestane. Ale už jsem řešila případ, kdy se majitelé vrátili z práce a poté, co byl jejich mops sám doma, ho našli s okem mimo důlek, bohužel se oko už nepodařilo zachránit, protože po několika hodinách už je oční nerv a oko natolik poškozené, že je nelze zachránit. Často trpí i vrozenými vadami slzných kanálků, pokud mají vůbec do nich vyvinuté vstupy. Tito psi mají velmi často i permanentní slzotok z mediálních očních koutků. Mají krátkou tlamu, a proto se do ní nevejdou všechny zuby, často se překrývají, kvůli tomu nedochází k přirozenému odstraňování plaku při žraní. Tito psi mnohem častěji potřebují zákroky v tlamě, které jsou kvůli malformacím v dýchacích cestách velmi rizikové.   

Mají nějaká omezení například ve výcviku? Třeba boxer na tom asi bude s kondicí lépe než francouzský buldoček?

Ano, boxer byl alespoň částečně pracovní pes. Od francouzského buldočka se žádná práce nevyžadovala, takže se pak snadno stalo, že se do chovu dostali jedinci, kteří bez pomoci člověka neporodí (rodí velmi často císařským řezem), při minimální zátěži (v létě i při běžné procházce, kterou normální pes zvládá bez problému) se dusí a přehřívají a potřebují nákladné chirurgické zákroky na horních cestách dýchacích, aby byli vůbec schopní normálně fungovat. Jak takový pes funguje? Velmi pěkně to charakterizoval jeden z přednášejících na semináři České asociace veterinární lékařů před několika lety. Donutil všechny přítomné zacpat si nos prsty ze stran a řekl jim, že teď by mohli oběhnout sál. Tak a ještě hůř to mají brachycefaliští psi po celý život, nemají totiž jen „ucpaný nos“, mají obvykle kombinaci více deformit, které se mohou vzájemně kombinovat.     

Na svém facebookovém profilu komentujete publikovaný článek, že by se měl zásadně změnit přístup k jejich chovu, co tím myslíte?

Zde v článku je krásně popsáno, jak vypadali psi plemen typu mops před více než dvěma sty lety (v 18. století), jedná se o portréty na obrazech. V žádném případě to nebyli jedinci, kteří by neměli žádný nos, naopak.

Současnou podobu udělalo cílené šlechtění jedinců s čím dál kratším nosem. U perských koček už se setkávám s chudáky, kteří mají doslova obrácený obličej. Mají nos tak krátký, že je doslova vpáčený dovnitř a zvíře se není schopné bez pomoci člověka ani nažrat, natož zplodit potomstvo. Toto šlechtění mi přijde zvrácené. Zvířata trpí jen proto, že některým lidem se líbí zvířecí obličej s „lidskými rysy“.  

Jak je to s množírnami? Jsou i tito pejsci předmětem nezdravého rozmnožování?

Z hlediska množení platí, po čem je poptávka, to se chová. Momentálně je poměrně velká poptávka po francouzských buldočcích i mopsech, takže tato plemena se chovají často ve velkém a katastrofálních podmínkách. Bohužel ale u těchto plemen platí, že velkými zdravotními potížemi trpí i interšampioni z chovatelských stanic. 

Čtěte více
Pes a kočka s průkazem původu: nutnost, nebo předražený papír?

Krátkolebost se týká také koček, jsou na tom stejně jako psi, nebo mají ještě navíc jiná specifika?

Krátkolebé kočky trpí stejně jako psi. Od nich se však nevyžaduje žádná aktivita, ani venčení, takže je větší prostor pro šlechtění jedinců, kteří by v přírodě bez lékařské péče nepřežili. A stejně jako u psů, když se podíváte na to, jak vypadala výstavní perská kočka před 20–30 lety a jak vypadá teď, je to opravdu velký rozdíl. Bohužel se tento trend začíná objevovat u britských koček, ty výstavní teď často mají stejně krátký nos jako perské kočky.  

Setkáváte se s krátkolebými kočkami často ve své praxi?

Ano, setkávám. S jednou „chovatelkou“ jsem se však velmi rychle rozloučila ve chvíli, kdy chtěla chovat na kočce, která nebyla schopná se sama nažrat – musela být krmena z ruky, protože měla doslova vpáčený obličej, nemohla pořádně dýchat, standardně dýchala s otevřenou tlamou, protože měla velmi úzké nozdry a nejspíše i nějakou malformaci v horních dýchacích cestách, měla permanentní slzotok z obou očí, neprůchodné slzné kanálky. Kočku jsem doporučila kastrovat, majitelka mi však sdělila, že její kočka je superstar a já vůbec nerozumím tomu, co je na kočkách krásné. Bylo mi z toho smutno, zvíře, které není schopné se samo nažrat, je hubené a ztěžka dýchá, je interšampion, na kterém se bude dál chovat.  

Tato plemena vyžadují speciální péči, v čem například? A co mají lidé zvážit, než se takového pejska pořídí?

Takový pes vyžaduje speciální péči v létě. V horkých letních dnech není schopný normálního fungování, aniž by se přehříval. Ve štěněcí školce jsem měla 4měsíčního buldoka, který přestával fungovat už při teplotě kolem 25 stupňů Celsia. Tito psi vyžadují chirurgické zákroky, které by jim umožnily alespoň o trochu snesitelnější život, permanentní péči o oči, pokud nemají často trpět na záněty v očích. Péči o kožní řasy (záhyby) v obličeji, protože jsou náchylné ke kožním zánětům. Velmi často se setkávám s mokvavým zánětem kůže u mopsů, kožní řasa je těsně nad horním okrajem čumáku a zůstávají jim tam někdy i zbytky žrádla. Pořizovací cena je to nejmenší, co za tohoto psa zaplatí. Měla bych být vděčná za takové psy, protože jsou zdrojem mé obživy, ale nejsem, nebaví mně dívat se na to jak zvířata zbytečně trpí jen kvůli tomu, že někomu přijde jako dobrý nápad šlechtit je tímto způsobem.      

Jaké plemeno má podle vás nejmenší anatomickou odchylku a je na tom zdravotně nejlépe?

Žádné. Je třeba vybírat jedince s delšími nosy, aby bylo možné plemena znovu dostat do stádia, že už se nebude jednat o týrání, protože to se v současné době děje a nejedná se jen o krátké lebky, tato zvířata mají mnohem více zdravotních obtíží. Vím například o jednom ročním psovi anglického buldoka, který absolvoval jednu ortopedickou operaci a několik dalších ho čeká, aby byl vůbec schopen se normálně pohybovat. Jeho majitelé teď říkají, že kdyby skutečně věděli, co to bude obnášet, tak by si takového psa nikdy nepořídili, ale už ho mají, tak se o něj postarají. A to je jen jeden konkrétní případ z mnoha dalších.  

Čtěte více
Kastrace kocoura: názor veterináře

Objektivně jsou to zvířata, která trpí pro potěchu lidí, je možné jejich chov zakázat? A pokud ano, proč už se tak nestalo?

V zákoně na ochranu zvířat, v § 13 odst. 3 je doslova řečeno, že je zakázáno chovat zvířata v zájmových chovech, jestliže chovatel nebo občan vytvořil takové podmínky chovu, že v dalších generacích zvířat na základě dědičnosti budou zvířatům chybět části těla nebo orgány nebo budou-li orgány zvířat funkčně nezpůsobilé anebo znetvořené. Bohužel zákonodárce nějak zapomněl na postihy, takže je to zakázáno, ale... Ono by ale stačilo, pokud by se tvrdě vyžadoval vzhled, který je skutečně uveden ve standardech těch plemen, tak by to bylo mnohem lepší, i když v tom případě by téměř žádné zvíře nemohlo být zařazeno do chovu, protože standardy nesplňuje, viz třeba tvrzení o dýchacích potížích nebo o vzhledu nozder. Je třeba zásadní osvěta v tom, jaké zdravotní potíže krátkolebá plemena psů mají a to by mělo být nadřazené tomu, že „jsou roztomilí“.

Čtěte více
Na psí zuby mají největší vliv výživa, skus, čištění a pravidelné prohlídky, říká stomatoložka Vladěna Štrosová