Africký Pygmy ježek aneb čarodějnice v přestrojení

Základní údaje o ježkovi

Nejznámější jsou ježek bělobřichý a ježek alžírský. Díky křížením těchto dvou druhů vznikl africký Pygmy ježek (v překladu spíše africký trpasličí). Právě africký Pygmy ježek je v současné době patrně nejchovanějším druhem, který se díky nenáročnému chovu stal velmi oblíbeným domácím mazlíčkem. 

• Není vhodný jako domácí mazlíček pro děti
  
• V zajetí se může dožít věku 4-6 let
• Jeho velikost je 18-23 cm. Pro vaši představu: ježek západní (ten, kterého vídáte na zahradě, u silnic a jinde) dorůstá do velikosti 22-27 cm. Africký Pygmy ježek je tedy drobnější.
• Nehibernuje (optimální teplota okolí je pro něj 24 °C)
• V dospělosti váží okolo 300-700 gramů
• Samička je březí 35 dnů
• Má 36-44 zubů
• Mají přirozenou imunitu proti jedu některých zvířat. To jim umožní konzumovat malé jedovaté hady a členovce.

Nezapomeňte, že africký Pygmy (trpasličí) ježek je stále považován za velmi neobvyklého mazlíčka a spousta veterinářů zatím nemá zkušenosti s péčí a léčbou případných onemocnění, přestože se třeba specializují na exotická zvířata. 

Bodliny u ježka

Ježek má na sobě průměrně 5 000-7 000 bodlin, které mu mohou sloužit také jako tlumiče nárazu při pádu. Jsou velmi lehoučké a tvoří cca 35 procent jeho váhy. Bodliny, které ježkovi v průběhu jeho života vypadnou, jsou nahrazeny novými. 

Kostra a stavba těla ježka

Ježci mají 4 prsty na zadních a 5 prstů na předních nohou. Jejich drápky musíte zastříhávat nebo zarostou. Pokud si berete ježka od chovatele, nechte si zastříhávání drápků ukázat. Okružní svaly, které umožňují právě to známé zabalení do klubíčka, jsou pro ježka naprosto nezbytné, plní totiž ochrannou funkci. I přesto, že má ježek zuby a může kousnout, ve většině případů se nejprve zabalí do klubíčka. Pokud se cítí ohrožený, bodliny zpevní a naježí. Nepřítele se také snaží odradit hlasitým funěním. Ježek má skvělý sluch, se zrakem je to horší, vidí málo a víceméně se spoléhá jen na čich a sluch. 

Co byste měli vědět

Ježci jsou samotáři, mohou být případně chováni v menších skupinkách, avšak bez samců. Preferují tiché a tmavé prostředí, kde nejsou výrazné hlasité zvuky, proto je napříkad nevhodné pořizovat ježka dětem.